Z tiskových konferencí

Žižkovské divadlo Járy Cimrmana si připomíná 50 let své existence a do nové sezony vstupuje s novou vizuální identitou. Vedle pravidelného repertoáru Divadla Járy Cimrmana nabídne premiéry domácích souborů, kterými jsou 3D company a Divadlo AQUALUNG, i návrat Žižkovské štace, což je označení pro pravidelná hostování mimopražských divadel.

Zrekonstruovaná scéna ve Štítného ulici byla pod názvem Žižkovské divadlo uvedena do provozu na podzim 1976. Nadcházející sezona nemá však být pouze nostalgickým ohlédnutím.
„Do padesáté sezony vstupujeme s velkou úctou ke všemu, co v tomto divadle vzniklo a co zde po desetiletí funguje. Nechceme nic měnit jen kvůli samotné změně. Chceme navázat na pevné základy, dál zlepšovat program i služby veřejnosti a ukazovat, že Žižkovské divadlo Járy Cimrmana je živým divadlem pro současné publikum,“ říká ředitel ŽDJC Martin Vokoun, který vedení divadla nedávno převzal po Janě Rumlenové, jež stála v čele žižkovské scény 33 let (!) a zásadním způsobem se podílela na vytvoření stabilního zázemí nejen pro Divadlo Járy Cimrmana, ale také pro další domácí soubory i hostující divadla nebo také na postupném rozvoji divadelní budovy a jejího provozu.

režisér a od tohoto roku ředitel Žižkovského divadla Járy Cimrmana Martin Vokoun

Při zahájení sezony v pátek 4. září 2026 divadlo představilo svou novou vizuální identitu, jejímž autorem je grafik Jan Čermák (Jacek Design). Společně s ní uvede během září do provozu také nové webové stránky. Obě novinky mají zpřehlednit komunikaci ŽDJC a lépe představit celý jeho program – nejen repertoár Divadla Járy Cimrmana, ale také tvorbu dalších domácích a hostujících souborů, představení pro rodiny, děti a školy i další celoroční aktivity.

Genadij Rumlena, Petr Brukner, Pavel Křeček za MČ Praha 3,
Martin Vokoun, Kristýna Tejmarová a Lubor Šplíchal na tiskovém setkání

Inspirace pro nové logo je zjevná, stala se jí výrazná podoba vchodových dveří s kruhovými průhledy a rovněž sklon ulice, v níž se divadlo nachází. Tak trochu z toho vyšel i bubák, což není vůbec odtažitá interpretace – je to duch divadla (prý už je několik svědectví o jeho přítomnosti) a může to dokonce být i duch Járy Cimrmana, jen převedený do grafického jazyka.

Divadlo Járy Cimrmana, které působí na žižkovské scéně od roku 1992, samozřejmě zůstává nejvýraznější součástí identity žižkovské scény a cimrmanovský repertoár je středobodem programu. A také stále nejžádanějším.

Martin Vokoun představuje novou vizuální identitu divadla

„Já osobně se na každé představení těším nejen proto, že rozesmávat lidi je radostný úkol, ale i pro atmosféru, která tu vládne. Přirovnal bych toto malé divadlo k pevnůstce, která nás chrání před chaosem a zákeřností okolního světa. Je více než pravděpodobné, že je to naše poslední působiště. Až skončí v Žižkovském divadle Cimrmanova éra, doufám, že se na ni bude vzpomínat jako na roky šťastné a veselé,“ čteme ve „Výročence ŽDJC“, vydané k zahájení 50. sezony, slova Zdeňka Svěráka.

„Mám ale vyřídit, že pan Svěrák se omlouvá, z různých důvodů dnes nemohl přijít. Tak mě poslal, abych vám to vyřídil,“ zhostil se úkolu Genadij Rumlena. „K šedesáti sezonám Divadla Járy Cimrmana by spíš mohl něco říct tady věkově povolanější Péťa…“ (…Brukner, který byl dalším zástupcem Divadla Járy Cimrmana na tiskovém setkání): „Také rád rozesmávám lidi jako Zdeněk, ale za divadlo k jeho výročí nemůžu říct vůbec nic, to by musel pan ředitel. Mohu jen potvrdit, se stoprocentní jistotou, že vstupujeme do 60. sezony. To vím, neboť jsem u začátků byl. Ale pak říkám už jen za sebe, vzhledem k tomu, kolik mi je, že moje sezona to bude poslední. A to ještě jen v případě, že do června vydržím. Hraní je prima, ale mám za sebou nepříjemnou operaci, cítím se unaven a otázka už mi tam v hlavě koluje, kdo je teď na řadě…“
„Že jsem tě nenechal doma!,“ zlobí se Genadij Rumlena. „No nevím, jestli tohle ředitele potěší,“ zamumlal.
„Možná nepotěší, ale stejně, novou hru už mít nebudeme…,“ ví Petr Brukner. „My už jsme ta odkecaná generace.“
„My jsme mysleli, že bys mohl u nás v AQUALUNGu zaskočit,“ zapojil se do debaty Lubor Šplíchal.
„Nezaskočím, počkej, až ti budu vyprávět, co mi všecko je. A žes nám kolikrát vytrh trn z hlavy,“ opáčil Petr Brukner. (Lubor Šplíchal je nejen divadelníkem, ale i profesí lékař – pozn. red.)

kdysi student cimrmanologie, dnes přední člen souboru Petr Brukner

Divadlo si zachovává charakter místa, kam sice diváci chodí především za inscenacemi Divadla Járy Cimrmana, žižkovská scéna jim má však co nabídnout i nad tento rámec! ŽDJC je však současně stagionovým divadlem s vlastním pestrým programem. Jeho domácími soubory jsou také 3D company, Divadlo AQUALUNG a Cimrman English Theatre. Pravidelně zde hostuje Divadlo A. Dvořáka Příbram, které na Žižkově uvádí své pražské premiéry, a součástí programu je rovněž jedna pravidelně hostující inscenace Biografu Svěrák a případně další hosté. „To právě chceme zlepšit v naší prezentaci,“ zdůrazňuje Martin Vokoun, „mnozí diváci stále kladou rovnítko, on název divadla k tomu svádí, že všechny večery u nás jsou cimrmanovské, ale není tomu tak, řekněme polovina hracích dnů patří dalším rezidentům či hostům.“ (mj. využívají termíny, kdy soubor DJC je na zájezdech – pozn. red.)

Divadlo AQUALUNG oslaví dvacet let své existence obnovenou premiérou inscenace Vzducholoď, která se uskuteční 2. října 2026. Retro sci-fi aviatické dobrodružství Davida Pečírky a Hynka Dřízhala zavede diváky na palubu vzducholodi Imperial LS-1 (čti Luna Svit), startující nově z žižkovského letiště přímo na Měsíc. Novou verzi inscenace připraví režisér Josef Kačmarčík. V obsazení figurují herci, kteří již vzducholodí kdysi letěli, a doplní je několik nových členů posádky.

Soubor pod uměleckým vedením Lubora Šplíchala vznikl na základech dnes již bývalého Divadla Nablízko, které od roku 1999 pravidelně hrálo v A studiu Rubín a posléze v Malém Nosticově divadle na Kampě. Tvořily ho umělecky i lidsky spřízněné osobnosti v čele s režisérkou Apolenou Vynohradnykovou, většinou bývalí spolužáci z různých kateder DAMU. Jejich řady postupně rozšířilo několik dalších umělců. Po rozpadu souboru Nablízko a založení AQUALUNGu se tato divadelní skupina žánrově vyprofilovala a vydala se novým směrem. Estetický styl, který tvorbu Divadla AQUALUNG charakterizuje a do něhož spadá většina jeho inscenací, se nazývá steampunk. Název je odvozen od fascinace „stoletím páry“, tedy 19. stoletím a vědecko-technickou revolucí. Na tuto dechberoucí epochu se nahlíží očima dnešního člověka; steampunk se zároveň inspiruje představami lidí předminulého století o daleké budoucnosti. Onen zmíněný punk pak – v případě tohoto souboru – představuje také svobodný, odvážný až drzý, ale především nesmírně hravý tvůrčí přístup. Aqualungovské inscenace často balancují na hraně parodie, přes kterou občas přepadnou až do podoby bláznivé karnevalové férie.

„Přišli jsme sem v roce 2011, kdy jsme neměli nic a získali všechno. Stalo se tak po našem pětiletém působení na Divadelní lodi Tajemství bratří Formanů, voda nám dala i název,“ vzpomíná Lubor Šplíchal a dodává: „Je nám velkou ctí, že na žižkovské scéně můžeme být spolu s těmi dalšími partami, a takzvaně nelezeme si do zelí, naše dramaturgie jsou velice odlišné. Snad i my si vydobyli svou diváckou obec, která na nás chodí nebo dokonce se daří nasměrovat se na mladší generaci. Říkali jsme si, že bychom k dvaceti letům měli připravit nějaký bonus, něco, co by naše diváky potěšilo. A tak přicházíme s částečnou „rekonstrukcí“ (drobné úpravy, nějaké ty aktualizace…) inscenace Vzducholoď. Dělá to Pepa Kačmarčík místo Hynka Dřízhala, který jako spoluautor ale samozřejmě zůstává.“

Kristýna Tejmarová za 3D company a Lubor Šplíchal za Divadlo AQUALUNG

Soubor 3D company uvede 25. října 2026 premiéru hry R.U.R. – Operace Genesis, která je současnou adaptací hry Karla Čapka. V době prudkého rozvoje umělé inteligence a automatizace se více než sto let staré drama znovu dotýká otázek, které řeší současný svět: kde leží hranice lidské moci, co člověku přináší technologický pokrok a jakou cenu za něj může zaplatit. Inscenaci režijně připravuje Jolanta Lipková. Inscenace bude určena jak pro „young adults“ publikum, tak i pro večerního diváka.

Soubor 3D company do Žižkovského divadla nepřišel. Byl zde totiž přímo založen. Na jaře roku 2011 se sešla skupina herců pod vedením režiséra Martina Vokouna a dramaturgyně Kateřiny Fixové a rozhodli se nazkoušet inscenaci víceméně pro radost sobě i divákům. Domluvili se s vedením Žižkovského divadla, a tak vznikl první titul budoucího souboru – komedie Woodyho Allena Central Park West. Tu dnes již můžeme s trochou nadsázky považovat za „položení základního kamene“. Tohoto historického okamžiku se účastnili také herci, z nichž někteří zůstali s 3D company spojení až dosud.

Kristýna Čepková-Tejmarová se jako dramaturgyně s 3D company potkala až o tři roky později. „Ještě v té době se divadlo profilovalo jako generační. Nebylo to programové, vycházelo to ze situace a po nějaké době už to přestalo platit. V našich inscenacích můžete vidět i Milenu Steinmasslovou, Ilonu Svobodovou, Báru Kodetovou… A také přichází další ti „mladí začínající“, jak se obvykle píše (a jak se tehdy psalo i o nás). Posilují nás velmi!,“ zdůraznila Kristýna Tejmarová. „Těžištěm naší dramaturgie stále zůstávají současné texty vhodné pro komorní pojetí činohry. Často jsme uváděli hry v českých premiérách, ale ani to nebylo programové, netlačili jsme na to. V posledních letech jsme se vrhli i na tvorbu pro děti a teenagery. Rozjíždí se nám i spolupráce s Klubem mladého diváka. Další kapitolou jsou naše sezonní projekty, které vznikají pro letní scénu „Žižkovský divadelní dvorek“ nebo i pro další místa, kde mohou čerpat z genia loci. Hledání průsečíků s Žižkovem okolo nás hodně baví a věřím, že je na co se těšit i do budoucna. I když jsme všichni profesionálové, je v tom našem snažení báze určité dobrovolnosti, přátelských vztahů a radosti. Nebýt toho, asi bychom záhy skončili.“

A ještě je tu Jára Cimrman mezinárodní… Parta divadelníků složená z Britů, Australanů a jednoho Američana žijících v Praze se rozhodla uvádět hry univerzálního génia Járy Cimrmana ve svém rodném jazyce. Mimochodem, na překladech do angličtiny spolupracovala dcera Zdeňka Svěráka, Hana Jelínková. Cimrman English Theatre uvedlo jako první hru Záskok (The Stand-In, 2014), poté Dobytí severního pólu (The Conquest of the North Pole), Hospodu na mýtince (The Pub in the Glade), Akt (The Act), Švestku (Plum) a pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký (Long, Wide and Short-sighted). Cimrmanův geniální humor tak promlouvá i k anglicky hovořícímu publiku.

Do programu se v jubilejní sezoně vrací projekt Žižkovská štace, který do Prahy přivádí mimopražská profesionální divadla. Navazuje tak na dlouhou tradici hostování regionálních scén ve Štítného ulici. Prvním hostem obnoveného projektu bude v listopadu 2026 Činoherní studio z Ústí nad Labem, které je jedním ze souborů historicky spjatých právě s Žižkovským divadlem.

Dne 23. ledna 2027 se uskuteční další tematický ples Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Během sezony divadlo připraví také Noc divadel a Den otevřených dveří s prohlídkami zákulisí a dalšími doprovodnými aktivitami. Jejich termíny budou oznámeny v průběhu sezony.

Novinkou v nabídce divadla je celoroční kurz Jak se dělá divadlo, určený mladým lidem ve věku od 12 do 16 let. Naváže na dosavadní práci ŽDJC s dětmi, rodinami a školami, která zahrnuje školní představení s dramaturgickými úvody, víkendové pohádky, adventní inscenaci Vánoční host i letní divadelní workshop.

zpracoval + foto: Michal Novák