Z tiskových konferencí

31. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka nabídne klasiku, moderní drama i komedii. Letošním mottem je (S)VĚDOMÍ / (GE)WISSEN. Prestižní festival do Prahy přivede divadelníky z Hannoveru, Bochumi, Lausanne, Mnichova, Berlína, Vídně a dalších míst, aby od 20. listopadu do 6. prosince divákům odehráli vrcholné inscenace německojazyčné divadelní scény. Letošní festival přináší tituly, které s mrazivou přesností obnažují střety dnešního světa, nabízejí možnosti dialogu, oživují klasiku a moderní drama, ale přinášejí i komiku a humor. Součástí událostmi nabitého programu je již tradičně uvedení vítězné inscenace letošní Ceny Josefa Balvína nebo Open Call pro absolventy německojazyčných divadelních akademií a doprovodné projekty.

Předprodej vstupenek v síti GoOut probíhá od 2. listopadu. Všechna německojazyčná představení jsou uváděna s českými titulky.

ředitel festivalu Petr Štědroň na tiskové konferenci

Dramaturgická stavba programu 31. ročníku festivalu nahlédne na témata, jako je nepoučení z historie a neomylné inklinace k zopakování, všímá si i radikalizace a hrubnutí společnosti...
„Slovní hříčka v letošním mottu festivalu (S)VĚDOMÍ trefuje diagnózu naší doby. Svět je znovu cítit spáleništěm a my stojíme na prahu propasti, kterou jsme sami vykopali svou lhostejností. Ztrácíme (s)vědomí. Upadáme do hluboké, obranné otupělosti, zavíráme oči před krutou realitou a odmítáme si připustit, že historie se opakuje. Ruku v ruce s tím svět ztrácí svědomí. Morální kompasy se hroutí pod tíhou pragmatismu, mocenské ambice ospravedlňují násilí a lhostejnost k utrpení druhých se stává novou normou. Právě v momentech, kdy společnost paralyzuje strach a lhostejnost, se klíčovým prostorem odporu stává divadelní umění. Divadlo není pouhou estrádou nebo únikem z reality; je to živé zrcadlo, které má moc artikulovat i ty nejbolestivější problémy dnešního světa,“ říká Petr Štědroň, ředitel Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

Barbora Etlíková, Petr Štědroň, Pavel Maršálek - člen poroty Ceny Josefa Balvína

Při pohledu do kalendáře vidíme trochu jinou termínovou podobu PDFNJ než v minulých letech: „Letos se nám podařilo zkoncentrovat festival do kratšího období, navzdory tomu, jak je obtížné shánět nejen volné termíny, ale i jeviště s odpovídajícím technickým vybavením,“ vysvětluje Petr Štědroň. „Situaci nám neulehčuje rekonstrukce Nové scény nebo Divadla na Vinohradech, dříve naše pravidelná místa. Chtěl bych pražským divadlům proto moc poděkovat, že nám vycházejí vstříc.“

letošním vítězem Ceny Josefa Balvína je inscenace Projekt Casanova: Jak voní ramlice
souboru Geisslers Hofcomoedianten (foto: Marek Malůšek)

Úvod festivalu bude 20. a 21. 11. v holešovickém DOX+ patřit laureátovi Open Call 2025/26 Frankfurter Hauptschule a jejich první divadelní hře 2x241 názvů dvakrát lépe než Martin Kippenberger. Jde o absurdní a zároveň vysoce politickou slovní přestřelku mezi diagnózou doby, dialogickými hříčkami, sarkastickými odkazy na nacistickou éru a čistou fraškou. Výchozím bodem je Kippenbergerova kniha 241 názvů obrazů k zapůjčení pro umělce (1986).
„Těší nás, jakým způsobem se Open Call etabloval jako součást divadelní praxe v německojazyčných zemích,“ poznamenal Petr Štědroň. Vítěz pátého festivalového Open Callu totiž vzešel z celkem 40 (!) přihlášených produkcí. Cílem je podpořit a dát prostor zajímavým autorským projektům studujících německojazyčných uměleckých škol či jejich čerstvých absolventek a absolventů.

Niedersächsisches Staatstheater Hannover - Hamlet: R2D2 or not 2B2 (foto: Tobias Kruse)

Velkým lákadlem letošního ročníku festivalu zřejmě bude Hamlet v „robotickém pojetí“, v podání nezávislé performerské skupiny De Warme Winkel. Klasický příběh ve zcela novém kontextu ožívá v inscenaci Hamlet: R2D2 or not 2B2, kde se křehkost lidské lásky ocitne v přímém střetu s chladným, mechanizovaným a robotickým světem. Umělci a umělkyně vycházejí z Hamleta a pohlížejí do budoucnosti, z čehož si troufají vyvozovat, co to dnes znamená být – či právě nebýt – člověkem. Je to konfrontace stejně tak nadčasová jako nezbytná. Inscenace, která je uváděna v koprodukci s hannoverskou činohrou, se v Praze představí 22. 11. (odehrána bude 2x, od 17 a 20 hod.) v Divadle pod Palmovkou. „Tento Hamlet se zabývá i trochu jinými otázkami než běžná interpretace, a to v naprosto unikátní formě,“ doplňuje Petr Štědroň.

Pražský divadelní festival německého jazyka se snaží motivovat českou divadelní scénu jednak svou hlavní činností, kterou do ní vnáší impulsy prostřednictvím německojazyčného divadla, ale i přímo, každoročním oceněním nejlepší české inscenace původně německojazyčného textu – Cenou Josefa Balvína. Jury složená ze spolupracovníků nezávislé kulturní platformy Podhoubí se rozhodla ocenit inscenaci Projekt Casanova: Jak voní ramlice, českou adaptaci hry Petera Wekwertha Der Duft der Häsin  v podání souboru Geisslers Hofcomoedianten. Nad neodvratnou pomíjivostí lásky, touhy a samotného života se diváci budou moci zamyslet skrze osud zestárlého Casanovy 23. 11. ve VILE Štvanice.
„Cenu Josefa Balvína organizujeme již podruhé, dá se říci, že vznikl samostatný organizační a kritický subjekt. Jádro poroty zůstává stejné, avšak každý rok na rotační pozici zapojujeme někoho ze studentů, kteří se oboru v nějaké formě také věnují. Ceny chceme pojímat trochu šířeji, tedy neskončit jenom u doporučení finalistů a volby toho jednoho laureáta. Připravujeme i další podcast "naživo", setkání s naší porotou. Chceme diskutovat ani ne tak o vítězné inscenaci, jako spíš o přesahu českých inscenací původně německojazyčného textu, a vše pak přenést do nějaké reflexe,“ říká zakladatelka platformy Podhoubí Barbora Etlíková.

Schauspielhaus Bochum - Catarina oder von der Schoenheit Faschisten zu toeten (foto: Armin Smailovic)

Stavovské divadlo bude 25. 11. hostit Schauspielhaus Bochum s inscenací Katarína aneb Krása zabíjení fašistů. Tento pronikavý text Tiago Rodriguese se v Německu uvádí poprvé, a to v režii slovinské tvůrkyně Mateji Koležnik. V jedné portugalské rodině existuje neobvyklá tradice: vždy o výročí smrti zemědělské dělnice Katariny Eufémie, kterou 19. května 1954 zavraždili přisluhovači diktatury (skutečná událost), je zabit jeden fašista. Takový den vždy začíná jako veselá rodinná oslava a končí zastřelením jednoho delikventa. Zřejmě se tu tedy mstí bezpráví. Letos to však v rodině vře. To, co se slavnostně odehrává již po tři generace, je náhle zpochybňováno. Petr Štědroň k této inscenaci uvedl: „Rodriguesova fikce spojuje intimní činohru se zásadními morálními tématy. A takovou „zajímavostí“ je, že při bochumské premiéře byla část publika přesvědčivostí jednoho herce (hraje ultrapravicového politika) tak pohoršena, že došlo k inzultaci, a premiéra musela být přerušena. Přitom podobnost s tím, co se ozývá od německé AfD nebo již i od některých našich politiků, je zjevná.“
Dodejme, že českou premiéru této hry chystá na leden příštího roku Činohra Národního divadla Brno, v režii Martina Glasera.

TÒ SU - Oh, Europa! Dangerous Games (foto: Juha Hansen)

Multimediální dokumentární performance Oh, Europa! Dangerous Games, uváděná ve spolupráci s festivalem Jeden svět, se odehraje 1. 12. v Divadle X10. „OH EUROPA!“ Volání po zmizelé královské dceři ze starověké mytologie doznívá dodnes: Dcera krále Agénora a královny Télefassy byla unesena; rodiče poslali své ostatní děti, aby ji hledaly, ale žádné z nich se nevrátilo. Německoitalské duo TÒ SU (Martina Mahlknecht & Martin Prinoth) chápe zakládající mýtus evropského kontinentu jako podobenství pro současnou realitu uprchlictví: i ten, kdo dnes hledá Evropu, riskuje život a musí počítat s tím, že svou rodinu už nikdy neuvidí. V této působivě dojemné a silné inscenaci rekonstruuje pět lidí s uprchlickou zkušeností pomocí virtuální reality nebezpečné pokusy překonat vnější hranice Evropy a vypráví o své vizi Evropy.

Výmluvný večer s příznačným názvem Make Love Not War, který přímo reaguje na hlavní festivalové téma, diváky čeká 2. a 3. 12. v divadle Alfred ve dvoře. V úspěšné stand-up show Female Shit z roku 2017 vyprávěla Orit Nahmias otevřeně o svých bolestivých a absurdních zážitcích při stěhování z Tel Avivu do Berlína. Tentokrát se do Maxim Gorki Theater vrátila se svou novou show Make Love Not War, ve které stojí na jevišti jako rozvedená žena středního věku a s brutální upřímností a sebeironií se vyrovnává se svým strachem ze smrti i touhou po životě.

Théâtre Vidy-Lausanne - The Summit / Der Gipfel (foto: Matthias Horn)

Vrcholné setkání politiků, hold nonsensu, ale i skvěle vystavěná komedie Vrchol  je zatím poslední inscenací divadelního mága Christopha Marthalera, který se společně se svým šestičlenným souborem složeným z italských, francouzských, švýcarských, rakouských a skotských herců a hudebníků vydává na expedici do nehostinných končin, na setkání na vrcholu. Kdo ještě před tím hnětl těsto, sáhne vzápětí po mikrofonu a vyzývá národy světa k činu. Kdo ještě před chvílí zatloukal skoby do skály, najednou společně se skupinou „sběratelů výstupů na vrchol“ zpívá píseň Là-haut sur la montagne  a nikdy si nemůže být jistý, zda je právě svědkem věčně stejného východu slunce, nebo jeho definitivního západu – 4. a 5. 12. DOX+.

Hluboké odhalování lidského nitra a zkoumání osobní odpovědnosti nabídne 5. a 6. 12. v Divadle Komedie inscenace slavného textu Petera Handkeho Sebeobviňování – silný výklad a fenomenální herectví Stefanie Reinsperger v inscenaci z vídeňského Burgtheateru v podmanivé režii D. D. Pařízka. „Postuláty, zásady, nálepky, stanovy, obecné názory a formule“ (Peter Handke) tvoří předpisy, jejichž porušení se jeví jako nevyhnutelné. Text zároveň podle motta „Kdo žije, ten ruší“ ukazuje, jaké chyby provázejí každou životní cestu. „Zatímco Handke se snaží nepřisuzovat vinu za chování osobním slabostem, Dušan David Pařízek volí opačný přístup: to, co je neosobní, bere opět osobně,“ přibližuje Petr Štědroň.

Burgtheater Wien - Selbstbezichtigung (foto: Tommy Hetzel)

Letošní off-program nabídne například 24. a 25. 11. v Divadle Na zábradlí – Eliadově knihovně nový interaktivní divadelní projekt souboru Das Thema / To téma volně vycházející z motivů Schillerovy hry Vilém Tell. Will Helm tell it? aneb Schiller-Killer  propojuje minulost, kdy se demokracie pomalu rodila, se současností, v níž se obáváme, že se demokracie pomalu rozpadá a mizí. Společně s publikem se budou zkoumat obavy, hněv, radosti a jiné pocity a myšlenky související s (ne)fungováním demokratické společnosti. S upřímnou, sebeironickou a hravou nadsázkou, ale také ve vší vážnosti a se zcela osobním, autentickým přístupem.