Z tiskových konferencí

Legendární osudová láska, příběh o sebevědomé dívce, která je odhodlaná hájit vlastní nezávislost i za nejvyšší cenu, se vrací v nové podobě do Městského divadla Brno.

V muzikálu Carmen, příběh z New Yorku, který bude mít v Městském divadle Brno světovou premiéru, se původně nespoutaná cikánka z konce 19. století promění v současnou hispánskou přistěhovalkyni v New Yorku. Carmen zde pracuje v baru s ostatními děvčaty, která hledají v Americe štěstí a novou identitu, a mužem, který propadne jejímu kouzlu, je policista Joey. I on je původem z Mexika a doufá, že si v novém světě dokáže vybudovat takové postavení, aby konečně cítil, že někam doopravdy patří. Propadne však Carmeninu kouzlu a ze zodpovědného mladého muže se stává zločinec.

obě představitelky Carmen, Lesana Krausková a Kristýna Daňhelová

na tiskovém setkání v klubu MdB

„Půdorys známého příběhu tedy zůstává stejný, jako tomu bylo v novele francouzského spisovatele Prospera Mérimého. Ten vydal Carmen v roce 1845 a vycházel v ní ze svého až antropologického putování po tehdejším Španělsku. Současní španělští autoři – skladatel a klavírista Iván Macías a spisovatel a dramatik Félix Amador – využili tento dramatický potenciál i pro svou variantu známého příběhu. Oponentem Joeyho, který je v novém muzikálu zahnán ke zločineckému chování, je zde světoznámá operní hvězda Camillo, který si užívá všeobecného věhlasu. I s ním si ovšem Carmen pohrává jako kočka s myší, což ovšem nebrání Joeymu v zoufalém žárlení. Obraz toreadora a býka se tak zhmotňuje hned v několika podobách. Kdo je ovšem v tomto příběhu býkem jdoucím si pro smrt a kdo zkušeným matadorem, který se postaví svobodnému zvířeti?,“ naznačuje otázkou zápletku dramaturgyně Klára Latzková. K titulní postavě dodává: „Carmen není jen žena. Je symbolem svobody. A otázka, kterou si kladl už Prosper Mérimée před mnoha lety, je stále aktuální: Lze skutečně milovat člověka, aniž bychom ho chtěli vlastnit? Právě proto Carmen nepřestává fascinovat diváky po celém světě. A právě proto její příběh znovu ožívá – tentokrát v New Yorku, tentokrát v Brně.“

Lesana Krausková, Libor Matouš, Marco Salvadori

„Je nám ctí uvést tento muzikál španělských autorů ve světové premiéře,“ uvedl na tiskové konferenci režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša.
Jejich předchozí muzikál Medicus  se v Městském divadle Brno dočkal své české premiéry (2022), v případě muzikálu Carmen, příběh z New Yorku  půjde o premiéru světovou. Jak k tomu došlo? „Po premiéře naší verze Medika zůstali zprvu jeho autoři v úleku. Chvilku to trvalo, než si na naše cítění divadla zvykli,“ záhadně se usmívá Stanislav Moša. „Až pak své nadšení přetransformovali do nabídky, že další muzikál bychom mohli připravit společně a s prvním uvedením u nás. Byla jen otázka, jaké téma by mohlo oslovit jak naše diváky, tak ty v Madridu. Pak to zas chvíli vypadalo, že nadšení vyvane, v jejich týmu totiž došlo ke změnám, a Iván Macías je zapálený perfekcionista, ale ne: světová premiéra v Brně a na podzim příštího roku premiéra v Madridu, včetně plánu na turné. A podle naší verze. Obdržel jsem nabídku na režii i té madridské inscenace, ale raději ať se rozhodnou až po premiéře. Zkoušek se totiž neúčastní, ani na dálku. Máme zcela volnou ruku,“ komentuje nebývalou spolupráci Stanislav Moša.
„V průběhu naší první schůzky jsme se jen dotkli témat, jako jsou aréna a toreadoři (vnímejte je jako znak celebrity, protože ve své době celebritami ve společnosti byli), a samozřejmě postavy Carmen, proslavené Bizetovou operou. Sami autoři rozhodli, aby se příběh odehrával v současnosti. Je zasazený do prostředí hispánské komunity, která se konfrontuje s realitou „šťastného“ života v Americe. Moje „spolupráce“ spočívala tedy jen v hledání témat a v základním rozpracování. Zhruba před rokem nám poslali pilotní hudební čísla a hotové libreto, vše samozřejmě ve španělštině, což je zvláštní jazyk tím, jakou má obrovskou kadenci. Na co Angličan potřebuje tři slova, my deset. A to jste to samé ještě neslyšeli ve španělštině... Převzali jsme odhadem 90 % materiálu a hledali tu nejlepší formu, odpovídající charakterům, situacím a cílům záměru.
Práce nás velice těší, protože je to velice současné, komunikativní a kouzelné divadelní dílo, které po vzoru původního příběhu v sobě má i značnou tragiku. Carmen i z dnešního pohledu vnímáme jako výjimečnou bytost, stejně jako ji známe z prvního literárního zpracování. Je prototypem svobodomyslné ženy, která chce za každých okolností prosadit sama sebe ve své svobodné režii. V prostředí, ve kterém existuje, ale naráží na bariéry - ty ji nakonec zabíjejí.“

Klára Latzková a Stanislav Moša

„Autoři muzikálu vzali jak z Mérimého, tak z Bizeta to, co je pro příběh Carmen podstatné a typické, co vytváří dynamiku mezi postavami, co podtrhuje svobodomyslnost a touhu, aby její místo ve společnosti bylo jasné a nezpochybňované. Dostáváme se k podstatnému bodu „KDE“. New York, město všech možností a stále vábící, přitom odhadem třetina lidí má tam své nejistoty, často nerozumí dobře anglicky, jejich postavení ve společnosti určuje i problematické prostředí. Právě v takovém Carmen bojuje, aby byla jedna svoboda a pro všechny, bez předsudků a nespravedlností. Je to složitá otázka, kterou ani naše inscenace nevyřeší, my jen divadelní formou přiblížíme, jak se lidé mohou cítit i v civilizovaném světě,“ vysvětluje Klára Latzková.

Stanislav Moša doplňuje: „Inscenaci stavíme spíše na symbolických základech, hodně pracujeme se znaky, vše se odehrává téměř v jednom časovém toku a je drženo v přímé příběhové ose. Jako základ dění volíme město New York, resp. jeho nepříliš výstavní části, svět drog a zločinu. A jelikož si o tom myslíme své i v jakémsi celkovém náhledu, socha Svobody je v pozici destrukce. Domníváme se, že již dávno nejde o idealizaci, ale že přišlo úplné vystřízlivění z amerického snu.“

Kristýna Daňhelová (s putovní skleničkou s mikrofonem – tiskovka byla živě streamovaná)

K hudbě se vyjádřil ten nejpovolanější, dirigent a spoluautor hudebního nastudování Dan Kalousek: „Když Georges Bizet skládal svoji Carmen, vytěžil jednu zlidovělou španělskou píseň (ano, je to ta nejslavnější melodie, kterou z Carmen známe). Jelikož byl mužem čestným, jiné autorství přiznával. Iván Macías zas přiznaně vychází z flamenca, má tam i zcela konkrétní inspirace dalšími španělskými tanci – to jsme si museli dostudovat. Na střídavý puls španělských rytmů navazuje hudba muzikálového či řekněme popového charakteru a nad tím je ještě vrstva instrumentace, která vychází zejména z rytmiky. Část kolegů se hodně zapotí… Ani pro herce to není nic snadného, dílo vyžaduje interpretační zručnost nebo obecně zkušenost. Hráčské i pěvecké party napsal způsobem náročným až virtuózním.“ (Iván Macías, nesmírně produktivní skladatel a vynikající klavírista, již jako kluk byl označován za zázračné dítě. – pozn. red.)

„Flamenca zas tolik neuvidíte, ale uvidíte něco, co běžné není…,“ naznačil choreograf Michal Matěj a odkazuje na taneční prvky s muletou, což je červený hadr upevněný na holi, kterou matador používá v závěrečné třetině býčího zápasu.

Lesana Krausková, Libor Matouš, Marco Salvadori, Aleš Hutník

Scéna Christopha Weyerse, dlouholetého spolupracovníka Stanislava Moši, bude připomínat arénu, z níž se postupně stávají fragmenty jednotlivých prostředí, zejména pubu, jakéhosi útočiště zločinu.

Muzikálu nebude chybět, navzdory nelehkému tématu, ani jistá dávka humoru. V čem bude spočívat a kdo bude jeho nositelem, ponecháváme až pro divácký zážitek.

V titulní roli nového muzikálu se diváci mohou těšit na Kristýnu Daňhelovou nebo Lesanu Krauskovou, kterým osudově podlehnou Libor Matouš nebo Marco Salvadori (Joey). V dalších rolích se představí Lukáš Janota nebo Aleš Slanina (Camillo), Esther Mertová nebo Irena Freudenschussová (Micaela), Jana Musilová nebo Ivana Vaňková (Mamá Lupe), Jáchym Šíma nebo Rastislav Širila (Frasquita), Andrea Zelová nebo Romana Horáková (Mercedes), Tereza Navrátilová nebo Veronika Varšová (Xiomara), Milan Němec nebo Kristian Pekar (Zúñiga), Robert Jícha nebo Daniel Rymeš (Morales), Jiří Mach nebo Tomáš Vaněk (Lucas) a další. Světová premiéra proběhne 24. a 25. října 2026 na Hudební scéně MdB.

A jak se herci zabydlují v postavách hispánského původu? Marco Salvadori to má z Itálie blíže, ale i tak je, jak sám řekl, bílý jako stěna. Ostatní nabízejí, že jim zbylo ještě trochu opálení z dovolených.

„Máme velice blízko k moravskému temperamentu, to bude podobné. A zbytek vyladíme tmavším make-upem,“ s nadsázkou komentuje Kristýna Daňhelová.
„O vytváření iluze to naštěstí vůbec není, je to především o pochopení postavy, což u tohoto díla není úplně lehký proces,“ dodala již vážněji Lesana Krausková.

Velká očekávání i napětí vzrůstají. Jak připomněl Stanislav Moša, Madrid je město muzikálu zaslíbené. (To se u nás ani moc neví…)
Kromě autorů na brněnskou premiéru přijedou i zástupci světových agentur a promotéři z West Endu či Broadwaye. V Městském divadle Brno jsou však na světové premiéry již celkem zvyklí, jak v legraci také zaznělo.

zpracoval + foto: Michal Novák