Z tiskových konferencí

Jakub Burýšek jako Arthur Rimbaud a Viktor Zavadil jako Paul Verlaine. Dva prokletí básníci, jejichž setkání zažehlo vášeň, tvůrčí inspiraci i destrukci. Režisérka Anna Davidová otevírá v nové inscenaci Činoherního klubu svět dvou výjimečných osobností, které se navzájem přitahovaly, inspirovaly i ničily.

Arthur Rimbaud a Paul Verlaine. Dva výrazní básníci své doby, dva neklidné světy a vztah, který se vymykal všem pravidlům. Jejich setkání bylo krátké, intenzivní a ničivé. Zároveň ale zažehlo jiskru, která ovlivnila jejich životy i poezii. Drama britského autora Christophera Hamptona Úplné zatmění se vrací k příběhu dvou umělců, jejichž vzájemná přitažlivost dokázala být stejně inspirující jako nebezpečná.

V Činoherním klubu se v titulních rolích představí Jakub Burýšek jako Rimbaud a Viktor Zavadil jako Verlaine. V dalších rolích hrají Marta Dancingerová, Sandra Černodrinská a Jan Hájek. Režie se ujala Anna Davidová (v Činoherním klubu pracuje poprvé), dramaturgii připravily Markéta Kočí Machačíková a Barbora Sedláková. Scénu navrhla Lenka Hollá, kostýmy Petra Vlachynská a hudbu složil Jakub Kudláč.

ukázka z inscenace - Jakub Burýšek jako Arthur Rimbaud

„Je to setkání dvou šíleně nepraktických lidí, kteří vlastně vůbec neumí existovat ve vztazích, jsou jakoby vyhnanci ve vlastních životech a teď se nějak pokoušejí v temnotě nahmatat někoho druhého,“ vysvětlila režisérka Anna Davidová. Vztah básníků přirovnává ke srážce dvou vesmírných objektů. „Je to, jako když o sebe křísnou dva kameny a vyletí jiskra. Tak i my se zatajeným dechem pozorujeme právě tu prchavou jiskru, než zase uhasne. A věci zas přestanou dávat smysl.“

ukázka z inscenace - Viktor Zavadil jako Paul Verlaine

Davidovou na Hamptonově hře přitahuje možnost proniknout do vnitřního světa obou básníků a propojit jejich životní příběh s poezií. Inscenace proto nesleduje pouze vývoj jejich vztahu, ale otevírá prostor i pro jejich tvorbu a pro otázky, které neztrácejí aktuálnost. „Mám pocit, že svět se otřásá v základech a už to moc nejde unést. A hledáme, kde máme zas a znova povstávat z popela, kde brát odvahu na to, abychom zůstali morálně konzistentními, stabilními a integrovanými osobnostmi, které dokážou čelit všem těm krizím okolo nás. Zajímala mě trajektorie jejich vztahu a to, jak viděli svět kolem sebe. Oživení těchto dvou duší by nás mohlo posílit k nějaké odvaze, nebo ukázat, že blahobytem by neměl být zatemněn úsudek,“ dodala režisérka. Rimbaudova nesmlouvavost vůči sobě samému i světu podle ní může být inspirací k odvaze přemýšlet jinak, nepřijímat pohodlná řešení a hledat nové možnosti.

ukázka z inscenace

Hamptonovo Úplné zatmění  mělo premiéru v londýnském Royal Court Theatre v roce 1968. Asi hodně překvapí, v jak mladém věku toto drama, které pak získalo světovou proslulost, napsal. Na českou premiéru jsme si však museli počkat až do roku 1996, kdy tuto hru uvedlo Divadlo Labyrint (dnešní Švandovo divadlo) – role Verlaina a Rimbauda hráli Karel Roden a Tomáš Petřík. Inscenace tehdy patřila mezi ty, pro něž byli programově oslovováni mladí režiséři, v tomto případě Ewan McLaren. Připomeňme, že Karel Roden za svůj výkon v této inscenaci získal Cenu Alfréda Radoka.

Činoherní klub představí hru ve stejném překladu, tedy od Františka Fröhlicha. Inscenace pracuje také s texty inspirovanými poezií obou autorů a vytváří vlastní jevištní obraz jejich světa. Nejde o snahu podat dokumentárně přesný portrét dvou historických osobností, ale o zachycení intenzity jejich setkání, jeho tvůrčí síly i temných důsledků.

na tiskovém setkání v Činoherním klubu: Sandra Černodrinská, Jakub Burýšek,
Viktor Zavadil, Marta Dancingerová, Anna Davidová, Markéta Kočí Machačíková

Prokleté básníky máme tak nějak zafixované ze střední školy. Jako pojem. Někdo možná přidá ještě symbolistní charakteristiku, dekadentní styl a záměrné nejasnosti v  jejich poezii. Herci na tiskové konferenci rozhodně nepředstírali hluboké znalosti, nejčastěji totiž zaznělo, že si ze školy nepamatují téměř nic. „Ale jména (!) jsem si pamatoval,“ vítězně hlásí Viktor Zavadil. To ostatní už je o tvorbě divadelní inscenace. „Na začátku zkoušení jsme si vytýčili úkoly, hlavně prozkoumat, oživit a tedy divákům představit svět prokletých básníků. Jak nejsem úplně poetický člověk, tak mě překvapilo, čemu se Verlaine věnoval a v jaké šíři, mj. až pornopoezii. I když jsme si stanovili nějaké cíle, do procesu hledání se nám tak nějak sama vrátila témata jako přijetí, sebepřijetí nebo identita.“
Jakub Burýšek dodává: „Když zkoušíte něco takového, nabaluje se spousta informací, včetně nahlížení do jejich života, i na ten jejich vztah. Jaký asi mohl být, je otázkou, která na zkoušení byla asi tou nejzajímavější.“

Co nejvíce fascinovalo či překvapilo Sandru Černodrinskou? „Asi ta neuvěřitelná surovost a něha zároveň. Jak je možné, že něco takového se dá zažívat zároveň a propojovat tak silně. Při zkoušení také rychle poznáváte, jak je vnitřek příběhu Úplného zatmění velmi aktuální…“

„Při právě probíhajících generálkách jsem nejvíce nadšena z toho, že inscenace je přesně tam, o čem na prvních zkouškách nám režisérka Anna Davidová dlouze vykládala, tedy že se nám podařilo naplnit její představu. Už z jejích popisů jsem viděla inscenaci, na kterou bych jako divák šla. Bude i docela imaginativní…,“ naznačuje Marta Dancingerová.

Premiéra Úplného zatmění  se uskuteční 30. října 2026 a nejbližší reprízy jsou plánovány na 31. 10., 10. 11., 27. 11., 2. 12. a 22. 12. 2026.

zpracoval + foto: Michal Novák