Zpráva

„Přisámbohu, milovat Veroniku, to je jako krmit každý ráno Godzillu vlastníma koulema, a každý ráno říkáš: „Hele, Godzillo, jsou hodně jemný, tak je, prosím tě, žvejkej něžně“ – a každý ráno je ta svině rozdrtí svejma zubama!“

Druhou premiérou sezóny 2018/2019 v BuranTeatru bude tragikomedie o závislostech citových i jiných Parchant v klobouku. Prací na ní se po delší pauze do BuranTeatru vrací dvě z jeho zásadních postav – herec Michal Isteník a režisér Mikoláš Tyc.

Tragikomedie Parchant v klobouku (Motherfucker With the Hat) newyorského dramatika Stephena Adlyho Guirgise, nositele Pulitzerovy ceny za drama (2015), zaznamenala výrazný kritický i divácký ohlas hned po své broadwayské premiéře roku 2011, o čtyři roky později se dočkala rovněž mimořádně úspěšného „revivalu“ v londýnském National Theatre. „Guirguis kombinuje erotickou frašku s hlubokou vážností v tak strhujícím tempu a s takovou bravurou, že mi to připomíná filmy Pedra Almodóvara,“ napsal tehdy elitní anglický kritik Michael Billington.

Protagonista Guirgisovy hry Jackie je po dvou letech podmínečně propuštěn z vězení, vrací se ke své přítelkyni Veronice a je plný odhodlání začít nový život. Přestane pít, dealovat i brát drogy a právě ve chvíli, kdy se mu podaří sehnat práci a přichází to Veronice nadšeně sdělit, najde na stole v jejich bytě klobouk.
Pánský klobouk. A ten klobouk není jeho…

„Nejzajímavější mi na Parchantovi přijde, jak suverénně Guirguis udržuje ve hře napětí mezi jazykově vulgární, emocemi překypující a půvabně užvaněnou komedií a docela výrazným melancholickým spodním tónem. Při vší fraškovitosti – nebo chcete-li „sitcomovosti“ – má ta hra řadu silných témat: závislost drogovou i vztahovou, obelhávání se navzájem i obelhávání sebe sama, rozpor mezi tím, jaký by chtěl člověk být a na co reálně má. Ty postavy mají docela silný pocit a potřebu věcí, jako je věrnost, zodpovědnost, přátelství nebo čest – jenom se často podle toho nechovají,“ říká dramaturg Jan Šotkovský.

Objev klobouku a neschopnost zamilovaného Jackieho se s nevěrou srovnat roztočí kolotoč situací, do nichž je zapojen i Jackieho mentor a ručitel Ralph D., jeho bratranec Julio i Ralphova manželka Victoria, na povrch vyplouvají další podvody, lži i nevěry. Osou hry však zůstává vztah Jackieho a Veroniky, tento „tragikomický indiánský tanec lásky, zrady a nerozhodnosti,“ jak to po premiéře hry nazval Ben Brantley v New York Times.

„Výrazným hrdinou Parchanta je jazyk – nejde jen o to, že asi v žádné inscenaci BuranTeatru nezaznělo tolik sprostých slov,“ říká s úsměvem dramaturgyně Jitka Šotkovská. „Je to opravdu jazyk ulice, barvitý, rytmický, občas repliky působí, že by se mohly bez problémů rapovat. Hladina emocionality u všech postav je o dost vyšší než bývá v Čechách zvykem a jazyk ji přesvědčivě podtrhuje; a my máme to štěstí, že v brilantním překladu Pavla Dominika je to všechno zachováno. Jazyk je navíc ve hře i mocenským nástrojem, postavy spolu válčí výmluvností – podobně jako u Pintera či Mameta platí, že kdo mluví, vládne situaci.“

Po více než tříleté pauze se režií Parchanta v klobouku vrací do BuranTeatru režisér Mikoláš Tyc – Parchant je jeho šestou inscenací v divadle, kde byl v letech 2013-2015 i uměleckým šéfem. S inscenacemi současných her zde slavil výrazné úspěchy – Amazonie byla za rok 2011 nominována na Cenu Marka Ravenhilla, Létající dítě ji za rok 2014 získalo.

zdroj zprávy: Miroslav Ondra