Zpráva

Ze zámecké zahrady v Českém Krumlově přes českobudějovickou Stromovku, industriální areály, historická města a jihočeskou krajinu zpět do hlediště v ulici Dr. Stejskala. Jihočeské divadlo uzavírá mimořádně pestré divadelní léto a vstupuje do sezony 2026/2027. Za sebou má úspěšnou sezonu na Otáčivém hledišti i první ročník festivalu Jižní Svéráz, před sebou nové premiéry všech čtyř souborů a také významnou personální změnu – novým uměleckým šéfem baletu se stává Zdeněk Mládek.

Léto v Českém Krumlově
Otáčivé hlediště zůstává jedním z nejvýraznějších symbolů Jihočeského divadla. Také letošní program nabídl tituly napříč žánry a generacemi – Dekameron, rodinného Herkula, dobrodružný Ztracený svět, návrat Rozumu a citu  i činoherní inscenaci Da Vinci.

K vrcholům léta patřila česká premiéra hudebního Malého prince  oscarové skladatelky Rachel Portman. Velká rodinná inscenace vytvořená přímo pro prostor zámecké zahrady byla v sérii představení od 24. července do 9. srpna beze zbytku vyprodána. Mimořádný divácký zájem provázel také další tituly letošní krumlovské sezony.

Jihočeské divadlo v roce 2026 před Otáčivým hledištěm odehrálo celkem 83 představení. Celkem se do barokní zahrady přišlo na představení podívat 53 118 diváků.

Jižní Svéráz proměnil jižní Čechy v jeviště
Rok 2026 je zároveň prvním oficiálním ročníkem festivalu Jižní Svéráz, který proměňuje krajinu, historické objekty, města i industriální prostory jižních Čech v živá jeviště. Festival navazuje na úspěšný nultý ročník z roku 2024, který navštívilo více než dvacet tisíc diváků, a je největším projektem připravovaným v rámci Českých Budějovic – Evropského hlavního města kultury 2028.

Letošní ročník nabídl více než čtyřicet inscenací jednatřiceti souborů na více než třiceti místech regionu. Přinesl také osm festivalových premiér, mezi nimi inscenace Jihočeského divadla Majáky na konci světa, Sen o říši krásy, Spalovač mrtvol  a Malý princ  nebo projekty hostujících souborů Hotel Fatigue  Divadla Continuo, Zahradní slavnost  Musaši Entertainment Company, Ztracené pohyby  uskupení Temporary Collective a Kabaret Hrzán  Divadla Oskara Nedbala.

Z krajiny zpátky do divadla
Ještě před návratem do kamenného sálu zamíří opera 28. září do Zámecké jízdárny na Hluboké nad Vltavou s koncertním uvedením opery Svatý Václav. Koncert bude mít také charitativní rozměr – z každé zakoupené vstupenky poputuje 50 korun na podporu Diecézní charity České Budějovice.

V říjnu se pak na domácí jeviště vrátí repertoárové inscenace a 23. října uvede opera první velkou premiéru nové sezony – Kálmánovu Čardášovou princeznu.

Jihočeské divadlo zároveň vstupuje do sezony 2026/2027 s novými sezónními vizuály vytvořenými ve spolupráci s fotografem Pavlem Hejným. Jeho fotografie budou divadlo provázet celou sezonou; o jejich vzniku i svém pohledu na divadelní svět mluví Pavel Hejný také v aktuálním dílu podcastu Zkouška sirén.

Nová kapitola baletu
Výraznou změnu přinese nová sezona baletu Jihočeského divadla. Jeho uměleckým šéfem se stává Zdeněk Mládek, který převezme soubor s ambicí dále rozvíjet jeho osobitou tvář, otevřenost současnému tanečnímu divadlu a spolupráci s výraznými choreografickými osobnostmi.

„Pro mě jsou znakem silného baletního souboru lidskost, důvěra, péče a vzájemný respekt. Chci, aby tanečníci měli dobré podmínky pro práci, a do nové sezony se těším jak na nové premiéry, tak na práci s novými členy souboru,“ říká nový umělecký šéf souboru Zdeněk Mládek.

První výraznou premiérou baletu bude 4. prosince autorské představení Mariky Mikanové, Aleše Březiny a Pavla Ridoška Marilyn. V roce stého výročí narození Marilyn Monroe se inscenace pokusí podívat za obraz hollywoodské ikony a hledat skutečnou ženu za legendárním úsměvem. Na jaře pak soubor zamíří do jízdárny zámku Hluboká nad Vltavou s projektem Pop in Motion  Jiřího Pokorného, který propojí současný tanec s vizuálním světem Andyho Warhola, Keitha Haringa a Jeana-Michela Basquiata.

Nová sezona napříč soubory
Také ostatní soubory nabídnou v sezoně 2026/2027 spojení klasických titulů, autorské tvorby a současných témat.

Opera vedle Čardášové princezny  připravuje koncertní uvedení Loutny české  Adama Václava Michny z Otradovic přesně 350 let od skladatelovy smrti a v únoru Mozartova Dona Giovanniho. Nabídku souboru rozšíří také Koncertní cyklus opery Jihočeského divadla. V další části sezony se diváci mohou těšit na muzikál Malované na skle  a v létě také na Dvořákovu Rusalku, kterou opera uvede v prostředí zámku Blatná.

Činohra v lednu otevře velké historické plátno Dumasovou Královnou Margot, příběhem lásky, zrady a mocenského zápasu ve Francii 16. století. V únoru se pak vrátí k poetice P. G. Wodehouse v nové komedii Letní bouřka. Následovat bude také inscenace Doktorka z Orientu  a v létě nová Alenka v říši divů, připravovaná přímo pro prostor Otáčivého hlediště v Českém Krumlově.

Malé divadlo už 31. října uvede improvizační projekt Stalo se…?, který si pohrává se světem mediálních titulků, faktů, domněnek a fake news. Následovat budou loutková inscenace pro nejmenší Babi Bejvávalo, projekt Hrdinky  věnovaný mimořádným ženám českých dějin a autorský Výkon  o tlaku na výkon a vyhoření mladé generace. V dubnu pak Malé divadlo uvede hudebně-divadelní laboratoř Teď. Než dočteš tuto větu, narodí se na Zemi 21 dětí., která prostřednictvím hudby, zpěvu a hravých pokusů prozkoumá, jak vnímáme čas.

Malé divadlo zaznamenalo výrazný úspěch na 33. ročníku Cen Thálie. Odborná porota pro obor loutkové divadlo nominovala na Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon hned dva členy souboru – Ondřeje Běhana a Jiřího Brnulu, oba za herecké výkony v inscenaci Herkules. Silné zastoupení má Malé divadlo také v širších nominacích. Za kolektivní výkon v inscenaci Majáky na konci světa  byli oceněni Jiří Fencl, Václav Hoskovec, Petr Hubík, Vlastimil Žwak a Kateřina Pithartová Kozinová.

Pestrá sezona čeká také EDU centrum Jihočeského divadla, které je součástí Malého divadla. I v novém roce bude otevírat divadelní svět dětem, školám i dospělým prostřednictvím zážitkových programů, tvůrčích dílen, ateliérů a setkání, která dávají prostor objevování, vlastní tvorbě i pohledu do zákulisí.

Nová sezona bude zároveň časem loučení s některými dlouholetými a oblíbenými tituly. Poslední příležitost čeká diváky u inscenací GaGa, Holky a kluci, Jméno, Mikve, Monstrum, Pořád jsem to já, Tulák po hvězdách, Uneste mě, prosím, Záhada zmizelého sudomyče  a Pořád jsem to já.

Na závěr přikládáme vyjádření ředitelky Jihočeského divadla Martiny Schlegelové k aktuální situaci v Jihočeském divadle a k častým dotazům ohledně přeměny divadla ve veřejně kulturní instituci (VKI):

V Českých Budějovicích 22. září 2026
Je transformace Jihočeského divadla na VKI dobře, nebo špatně?
V první fázi se Jihočeské divadlo transformovalo na veřejnou kulturní instituci, zatím se stejným zřizovatelem – městem České Budějovice. To se podařilo a jsme za to vděční, protože divadlo už dnes z nové právní formy čerpá řadu výhod.
Ve druhé fázi měl v letošním roce přistoupit jako další zřizovatel Jihočeský kraj. Nyní je zřejmé, že k tomu zatím nedojde, a to považuji za zásadní problém.
Bez druhého zřizovatele je totiž dlouhodobá budoucnost divadla ohrožena ze dvou hlavních důvodů.

a) Infrastruktura
Jihočeské divadlo dnes nemá velký sál vhodný pro velké hudební a taneční produkce. Velký sál historické budovy má kapacitu přibližně 250 diváků.
Současně potřebujeme investice do historické budovy, kde poslední zásadní rekonstrukce proběhla v roce 1990, do výrobního areálu Vráto ze 70. a 80. let minulého století a do budoucna také definitivně vyřešit situaci Malého divadla – zda rekonstruovat současnou prostorově nevyhovující budovu, nebo najít jiné prostory, které umožní zvýšit kapacitu sálu a nabídnout odpovídající zázemí divákům.
Potřebné investice se po desetiletí neuskutečňovaly v rozsahu, který by odpovídal potřebám čtyřsouborového divadla, a dnes už jde o takový objem, že ho město samo jen obtížně zvládne.
(A koneckonců budějovičtí měšťané si už v 19. století nepostavili nové divadlo jako v řadě jiných měst, ale přestavěli na něj pivovar. Některé tradice jsou zkrátka dlouhé. :-))

b) Provozní financování
Jihočeské divadlo má díky vysokým vlastním výnosům velmi slušnou ekonomickou výkonnost – jeho soběstačnost se pohybuje kolem 30 %. Celoevropský průměr je cca 15-18%. Přesto je provoz čtyř profesionálních souborů samozřejmě finančně náročný.
Město dlouhodobě upozorňuje, že další růst provozních nákladů divadla není schopno samo nést, brání se další valorizaci rozpočtu a mluví se také o určité „nepřekročitelné hranici“ financování.

Pokud má být čtyřsouborové divadlo dlouhodobě zachováno v dnešním rozsahu, je proto logické, aby se druhý zřizovatel podílel nejen na investicích, ale také na provozních nákladech.
Jinak bude nevyhnutelné veřejnou službu divadla postupně omezovat – a v krajním případě může být ohrožena i existence některého ze souborů.
Z pohledu Jihočeského divadla proto považuji transformaci na VKI za správný krok. Ale pouze za první krok. Celý proces je potřeba dokončit.

K čemu nám zatím VKI byla?
Uvedu jeden konkrétní příklad.
Rok 2025 – Jihočeské divadlo jako příspěvková organizace:
při vládním navýšení platů jsme získali pouze část potřebných prostředků a jen na omezenou dobu. Chybějící peníze pak zůstaly v rozpočtu divadla – a byly také jedním z důvodů, proč jsme později museli hledat personální úspory.
Rok 2026 – Jihočeské divadlo jako VKI:
díky novému způsobu řízení a také podpoře správní a dozorčí rady se podařilo zajistit financování navýšení platů v plném rozsahu a na několik let dopředu.
Podobných příkladů bych mohla uvést více.
VKI jednoduše umožňuje řídit velkou kulturní instituci nástroji odpovídajícími 21. století.
Je ale důležité říct jednu věc, kterou opakujeme od začátku:
VKI není řešení. VKI je nástroj.
Samo o sobě nepostaví nový sál ani nezajistí dostatek peněz. Vytváří ale podmínky pro to, aby se na financování a investicích mohlo dlouhodobě podílet více veřejných partnerů.

Proč jsme odešli z Metropolu?
Hned na začátku svého mandátu jsem zřizovateli avizovala, že technický stav zařízení v DK Metropol – tahů, elektřiny, jevištní podlahy, výtahů a dalších technologií – je podle mého názoru takový, že během několika let nebude možné pokračovat v profesionálním provozu Jihočeského divadla.
Bohužel jsem se nemýlila.
K rozhodnutí odejít jsem dospěla na základě opakovaných a stupňujících se poruch a technických problémů, které už podle našeho názoru nebyly slučitelné s profesionálním a bezpečným provozem velkých operních a baletních inscenací.
Informovala jsem o tom zřizovatele a následně jsme vypověděli smlouvu.
V DK Metropol bude jistě ještě nějakou dobu možné provozovat technicky jednodušší divadelní představení nebo koncerty. Rozdíl mezi technickými nároky zájezdové činohry či koncertu a velké repertoárové operní nebo baletní inscenace je ale zásadní.
Odchod z Metropolu byl tedy samostatným manažerským rozhodnutím vedení Jihočeského divadla. Nebyl „na objednávku“ radnice ani kraje, jak se občas objevuje ve veřejném prostoru.
Někdy také slýchám, že jsme o technických problémech nikoho neinformovali.
Pokud vím, už předchozí ředitel Jihočeského divadla na stav Metropolu opakovaně upozorňoval jeho management i zřizovatele divadla.
Za mého vedení proběhla jednání s ředitelem Metropolu i se zástupci vlastníků, konkrétně Odborovým svazem KOVO. Předali jsme seznam nutných oprav a investic. Vlastníci i vedení Metropolu tehdy deklarovali, že na požadované investice nemají dostatek prostředků.
Za těchto okolností nám nezbylo než zahájit nouzový provoz tří souborů – Činohry, Baletu a Opery – v historické budově Jihočeského divadla.
Jako management jsme zřizovateli i zaměstnancům řekli, že v tomto režimu dokážeme po několik sezón provozně i umělecky zajistit fungování všech čtyř souborů. Bude samozřejmě nutné měnit repertoár a přizpůsobovat ho menšímu prostoru, ale nechceme výrazně snižovat uměleckou kvalitu.
Současně jsme ale od začátku říkali, že jde o nouzový a dočasný stav.
Pokud vedení divadla nebude znát dlouhodobý záměr zřizovatele a alespoň základní časový harmonogram řešení infrastruktury a financování, není možné odpovědně plánovat repertoár, personální kapacity ani provoz.
Místo koncepčního řízení pak budeme pouze postupně hasit jednotlivé problémy – což je nejen špatně pro zaměstnance a diváky, ale ve výsledku také dražší pro veřejné rozpočty.

Reorganizace
Důvodem reorganizace není skutečnost, že se Jihočeské divadlo stalo VKI.
Stejnou reorganizaci bychom museli udělat i jako příspěvková organizace.
Důvody jsou dva:
a) v rozpočtu chyběly prostředky, které se nepodařilo pokrýt v předchozím období,
b) po ztrátě velkého sálu se musí změnit repertoár a s ním také rozsah některých provozů.
Jinými slovy: reorganizace není důsledkem transformace na VKI. Je důsledkem finanční situace a ztráty velkého sálu.
Je to krok, který nás netěší, ale v současné podobě ještě neohrožuje fungování divadla.
Pokud ale bude dál odkládáno rozhodnutí o tom, jak má Jihočeské divadlo v budoucnu vypadat, kde má působit a jak bude dlouhodobě financováno, začne být ohrožena podoba divadla, jak ji dnes jeho diváci znají.
A to je podle mě dnes hlavní otázka.
Ne zda bylo správné transformovat JD na VKI.
Ne zda bylo správné odejít z Metropolu.
Ale:
Chce město a kraj dlouhodobě zachovat v Českých Budějovicích profesionální čtyřsouborové divadlo v dnešním rozsahu?
Pokud ano, potřebujeme znát tři věci:
jak bude dlouhodobě financováno,
kde bude hrát,
a v jakém časovém horizontu se nové řešení uskuteční.
Bez těchto tří odpovědí není možné velkou kulturní instituci odpovědně řídit.

Martina Schlegelová

zdroj zprávy: Ondřej Hellebrant