Zpráva

Pražské divadelní uskupení Pomezí se vrací ke komornějšímu formátu divadla. Tentokrát zkoumá jiný způsob vnímání, nový projekt totiž diváci zažijí téměř celý poslepu. Prožitková inscenace Krásný nový den v režii Lukáše Brychty bude mít premiéru 6. června.

Divadlo Pomezí nepřestává ohledávat hranice imerzivního divadla. V inscenaci Krásný nový den nabídne divákům prožitek, v němž se budou muset spolehnout na jiné smysly, než je v divadle běžné. Většinu představení totiž absolvují poslepu, herecké akce i scénografii budou moci vnímat především pomocí sluchu a hmatu. Herci a herečky je v malé skupině provedou cestou po vymezeném prostoru ve starém domě na Florenci.

“Že jsme propásli konec světa byla pouhá náhoda. Ostatně jako většina šťastných úniků. Cítili jsme to od okamžiku, kdy jsme se probudili. A i tak o tom někteří zapochybovali, když se probrali a začali uvažovat střízlivěji. Všechno nasvědčovalo tomu, že musíme být na omylu my a ne ostatní – přestože jsme nechápali, jak je to možné.”

Inscenace Krásný nový den prozkoumává zánik civilizovaného světa, jak ho známe. Většina populace náhle oslepne a diváci se stávají součástí skupiny, která putuje světem rozpadající se společnosti, kde nenadálá krize zamíchala dosavadními vazbami i zvyky. Světem, kde není jasné, jaké hodnoty ještě stojí za to udržovat a co je jen luxus, na který už nezbývá čas.

Krásný nový den tématem čerpá z vize katastrofické události románu Den trifidů Johna Wyndhama. Za konceptem a scénářem stojí autorské trio složené z Vojtěcha Bartoše, Lukáše Brychty a Barbory Smolíkové.

„Chystaná inscenace pokračuje v našem dřívějším ohledávání možností, jakým způsobem může být do průběhu představení zapojován divák či jakou pozici během něho může zastávat. Pomyslně tak navazujeme na naši dřívější městskou inscenaci My se neznáme, i když v tomto případě nebude divák získávat konkrétní roli a ani se nebude podílet na vývoji příběhu. Jádrem Krásného nového dne je v individuální ponoření se do představy, jak bych se jako jedinec zachoval, kdyby mě postihla slepota a zároveň jsem se ocitl uprostřed celoplanetární katastrofy,“ říká o projektu režisér Lukáš Brychta.

Scénografii pro hmat a bezpečnou orientaci v prostoru vytvořily Tereza Gsöllhoferová a Eva Justichová, které za své předchozí spolupráce s Pomezím získaly několik ocenění (Pomezí, Musí se žít, Climax). Na zcela určujícím zvuku a hudbě se podílejí Jan Pniak a Matěj Šíma. Herecky se pod Pomezím poprvé představí Matěj Šíma, Petr Uhlík a Lucie Valenová. Inscenaci uvádí divadlo Pomezí na své domovské adrese Za Poříčskou branou 7 na pražské Florenci.

-----
Koncept a scénář: Vojtěch Bartoš, Lukáš Brychta a Barbora Smolíková
Režie: Lukáš Brychta
Dramaturgie a texty: Vojtěch Bartoš
Dramaturgie: Barbora Smolíková
Scénografie: Tereza Gsöllhoferová, Eva Justichová
Vedoucí stavby: Matyáš Müller
Kostýmy: Eva Justichová
Hudba, sound design: Matěj Šíma
Zvuk, sound design: Jan Pniak
Light design: Matěj Vejdělek
Grafika: Daniel Šmíra
Produkční spolupráce: Tereza Štěpánová, Marie Volmanová
Hrají: Vojtěch Bartoš, Jindřiška Dudziaková, Marie Machová, Jakub Müller, Matěj Šíma, Petr Uhlík, Lucie Valenová, Milada Vyhnálková

zdroj zprávy: Lucie Volejníčková