Zpráva

Zdá se, že spisovatel Bohumil Hrabal (1914 – 1997) i dnes, bezmála dvacet let po své smrti, vyvolává i v kulturně tak vlažném národě jako je ten náš poměrně bouřlivé reakce. A to i přestože dílo tohoto zatím posledního a ve své době skutečně masově čteného českého autora pomalu upadá v zapomnění, a pro mnohé z mladší generace je jeho jméno jen položkou na seznamu povinné četby.

Kolem Hrabalova díla a jeho vyhraněné osobnosti panuje názorový zmatek, ve kterém se mísí fakta se lží i s nejrůznějšími polopravdami, přičemž o pronikavé dílo tohoto spisovatele jde až v poslední řadě. Patrné to bylo zejména během bouřlivé diskuze, kterou vyprovokoval nesouhlas části studentů s pojmenováním nymburského gymnázia Hrabalovým jménem. V této debatě probíhající téměř půl roku na internetu i v tištěných médiích přitom zcela zapadla jedna podstatná skutečnost, že se mediální humbuk rozhořel na základě novinářem překrouceného vyjádření předsedy Studentského parlamentu nymburského gymnázia, které původně mělo zcela jiný obsah i smysl.

Pozoruhodné je i to, že v posledních letech je Bohumil Hrabal více známý jako literární celebrita, která je připomínána především díky bouřlivému (a skandalizovanému) životu, než jako skvělý autor pozoruhodného díla. Jeho knihy se čtou málo, ale autor se stal jakousi pop-kulturní ikonou moderního češství, symbolem lásky k pivu a hospodám i obrazem samorostlého bohémství – vlastně ne tak docela nepodobnou Franzi Kafkovi, jehož siluety s odstátýma ušima zaplňují pražské prodejny se suvenýry, či Jaroslavu Haškovi, jehož tvář namalovaná Josefem Ladou zdobí spolu se Švejkem nejednu českou hospodu, přestože jen málokdo opravdu od Kafky, či Haška cokoliv přečetl. Ani tvář Bohumila Hrabala na nás neshlíží na pouze z pultů knihkupectví, ale v nesrovnatelně větším počtu se nakřáple usmívá z pivních etiket nymburského pivovaru, na jehož hospodských ubrusech si je možné přečíst i natištěný Hrabalův pozdrav s podpisem. A v Kersku je možné zakoupit i přívěsek či placku s namalovaným Hrabalem, který si jednou rukou přiťukává pivem a druhou rukou hladí kočku.

Na Hrabalově příkladu je zřejmé, že za jistých okolností a v jisté dobové konstelaci může dojít k tomu, že se pop-kulturně nahlížený obraz života spisovatele stane populárnější a v jistém smyslu i důležitější než jeho dílo. že neustále omílané senzační detaily „ze života“ mohou být tím, co do jisté míry zahluší, přidusí a překryje i nejlepší a nejsilnější literární díla. Otázkou, proč je tomu tak a co všechno lze za tímto procesem nalézt, se zabývá nová inscenace Divadla pod Palmovkou založená výhradně na autentických textech převzatých z Hrabalových textů, novinových článků, blogů a internetových diskuzí.

Divadlo pod Palmovkou se touto svou inscenací chce připojit k oslavám výročí stého narození světoznámého spisovatele, který na samém začátku své spisovatelské kariéry pracoval v Divadle pod Palmovkou jako kulisák, čalouník a statista.

Braňo Holiček a kol. - Hrabe ti? aneb Hrabal
Režie: Braňo Holiček
Dramaturgie: Ladislav Stýblo
Scéna a kostýmy: Nikola Tempír

Osoby a obsazení:
BOHUMIL HRABAL Dušan Sitek
HOLUB Hana Seidlová
STUDENT Filip Bařina
VONI Ondřej Volejník
v dalších rolích Zuzana Slavíková, Miroslav Sabadin a Angelika Sbouli

Premiéru soubor DpP odehraje 23. května v hostitelském Divadle v Řeznické.