Zpráva

Inscenace Blanche a Marie vznikala od prosince do února ve velmi složitých podmínkách covidové pandemie, a její příprava byla několikrát přerušena kvůli karanténám či hygienickým opatřením. Několikrát odložená premiéra proběhne netradičně v úterý 26. října 2021 v 19:00 v Malém divadle.

Jak prozradil dramaturg Jiří Janků: „Bylo to velmi náročné zejména pro herce, neboť jim hodně chyběla divácká zpětná vazba, které je pro každou inscenaci nesmírně důležitá. Přesto je již teď jasné, že se všichni se svými rolemi vyrovnali velmi dobře. Nechci nic zakřiknout, ale mám dojem, že vznikla velmi kvalitní inscenace a věřím, že se bude divákům líbit.“

Režisérka Barbora Mašková, která v Liberci pracuje poprvé, si velmi pochvalovala spolupráci se zdejšími herci. „Ačkoli se jedná o velmi náročný a složitě vystavěný text, jsem velmi potěšena z toho, jak se s ním dvě hlavní hrdinky vyrovnaly. Jak Blanche v podání Michaely Foitové, taka Marie ztvárněná Karolínou Baranovou, jsou zahrány velmi přesvědčivě.“
K tomu lze dodat, že pozadu za nimi nezaostávají ani Jana Hejret-Vojtková a dva hosté - Jaroslav Slánský a  Daniel Ondráček.

Mezi touto pěticí postav se rozehrává drama o hledání lásky, o její neuchopitelnosti a nemožnosti vědecky určit její podstatu. Hra je poměrně náročně strukturovaná a její stavba odpovídá atributům postmoderního dramatu - příběh se nevypráví chronologicky, nositelé děje se často střídají, vyprávěcí roviny se mění. Režisérka inscenace Barbora Mašková se do tohoto náročného textu vrhla velmi odvážně a přes všechny jeho složitosti nabízí divákům poměrně přehledný a výrazný výklad. Velmi působivá je industriální nadčasová scéna Martina Šimka i kostýmy Anežky Strakové, poměrně výrazná je i moderní hudba Petra Šmída.

Per Olov Enquist ve svých dílech velmi často pracoval s dokumentární fikcí. Za hrdiny si vybíral skutečné, často velmi slavné osobnosti, ale jejich reálné osudy transformoval a upravoval. Mnohdy až neuctivě mísil fakta s fikcí, zaměřoval se i na detaily z jejich života, které nebyly právě lichotivé nebo sympatické. Ukázkovým příkladem jsou tři dramata, která se hrála na mnoha švédských i světových scénách: Noc tribádek, ve které vystupují August Strindberg a jeho první manželka Siri von Essenová; Faidra, v níž je hlavní hrdinkou mýtická dcera krále Minóa a Ze života žížal, kde vystupují Hans Christian Andersen, autor vaudevillů Johan Ludvig Heiberg a jeho žena, herečka Johana Luisa Heibergová. Všechno jsou to postavy historicky či literárně dobře známé, uvažují však jako naši současníci a aktuální jsou i témata, jimiž se zabývají. Je to například láska nebo naopak citová vyprázdněnost, touha po seberealizaci a uznání. Enquist o tom svého času napsal: „Nechci předvádět Faidru do naší doby, ale chci s naší dobou navštívit dobu Faidřinu. Navštívit dějiny a mýtus, jako by to byla nějaká cizí planeta, pozorovat je a pak najednou spatřit, jak je zbarvujeme svým životem, svou současností. Jako bychom je infikovali svými zkušenostmi.“
Podobně si počíná i ve své hře Blanche a Marie, kde uvádí na scénu hned několik skutečných postav a účelově proplétá jejich osudy do originální fikce. Vystupují zde slavná vědkyně Marie Curie-Skłodowská (1867-1934), dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny (1903 za fyziku, 1911 za chemii – stále zůstává jedinou laureátkou oceněnou dvakrát ve dvou rozdílných oblastech), a vedle ní Blanche Wittmanovou, což je postava sice méně známá, ale o to zajímavější. V poslední čtvrtině 19. století byla oblíbenou pacientkou (a ve hře i milenkou) francouzského lékaře (neurologa) Jeana-Martina Charcota (1825-1893), který je třetí vystupující osobou. Čtvrtým do party je pak Sigmund Freud, který byl Charcotovým žákem a ve hře má funkci jakéhosi glosátora. Poslední jednající postavou je Jane Avrilová, slavná tanečnice známá z obrazů malíře Touluse - Lautreca.

Ve výsledku jde o velmi moderní a současné trendy reflektující divadelní tvar plný herecké i tvůrčí energie. Přestože se jedná o náročnější dílo, tvůrci věří, že diváky osloví.

zdroj zprávy: Michaela Pompová