Česká premiéra kanadské hry Leninovi balzamovači
Černá komedie o vzniku rudé mumie

V libereckém Malém divadle proběhla v pátek 8. 12. 2017 česká premiéra hry Leninovi balzamovači, jejímž autorem je Kanaďan rusko-ukrajinského původu Vern Thiessen, který byl premiéře přítomen. Hru napsal v roce 2010. Režie se ujal šéf činohry Šimon Dominik, který vycházel z překladu Barbory Hančilové. Scénu navrhl Karel Čapek a kostýmy vytvořila Tereza Vašíčková. O hudbu se postaral Matěj Kroupa (hudbu nahrál orchestr Divadla F. X. Šaldy).
Působivé pro diváky bylo, že se režisér rozhodl scénu otočit a diváci seděli na jevišti. Liberečtí diváci podobnou situaci již zažili v Šaldově divadle, kdy se Višňový sad (premiéra v červnu 2014 v režii předchozího šéfa činohry Ivana Rajmonta) hrál v hledišti. Scéna byla poměrně jednoduchá. Na protější straně se nacházela tribuna, v jejíž pravé části bylo další vyvýšení. Podobné, nižší vyvýšení bylo také v levé části scény – vedle se nacházela míchačka. Ve zbylé části dočasného jeviště se nacházely kolejnice, po kterých herci jezdili s malým vláčkem, a několik větších písmen, které měly nejčastější využití jako stoličky.
Roli Lenina ztvárnil Václav Helšus, který byl oděn do zlatavého saka a kabátu. Ačkoliv Lenin zemřel na počátku hry, stále byl v ději přítomen, kdy vyprávěl různé sovětské vtipy. Právě humor je v inscenaci velmi častý a trochu těžké téma značně odlehčuje. Hlavní postavy, vědce balzamovače, profesora anatomie Borise Zbarského a biochemika Vladimíra „Vlada" Vorobjova, hráli Martin Polách a Zdeněk Kupka. V první části byla působivá jejich šarvátka, která probíhala na dálku. Jedinou ženu hry představovala Veronika Korytářová v rolích manželky Lenina Nadi a stejně pojmenovaných žen jako manželka Borise a asistentka Vlada. Diktátora Stalina ztvárňoval Ladislav Dušek a „jeho" Krasina, muže lapeného uprostřed, hrál nový člen činohry Michal Lurie. Zbylých několik rolí zastávali Petr Hanák (rovněž nový člen) a Martin Stránský, který mj. krátce představoval Trockého.
Když Stalin promlouval k lidu z tribuny, vždy mluvil do mikrofonu. Zajímavý byl jeho výslech Borise, kdy se jeho hlas postupně šířil z různých míst. Před přestávkou se na tribuně nafoukla velká socha Lenina. Doplněním kostýmu některých postav se občas stávaly rudé nafukovací hvězdy, které také několikrát padaly z horních lávek.
Autor této černé komedie zdůrazňuje, že se jedná o dílo smyšlené. Čerpal ze stejnojmenné knihy Ilji Zbarského (syn Borise) a Samuela Hutchinsona, kde je skutečná historie Leninova balzamování zachycena. V úvodu k textu uvádí, že příběh je historicky přesný, i když sloučil postavy k dramatickým účelům a pozměnil časové linky.
Hra přináší zajímavý pohled na balzamování Lenina a okolnosti s tím spojené. Je výborně zinscenována a nabízí hodně vtipných momentů, zejména slovních. Dobré jsou výkony všech herců, ale vyzdvihnout si zaslouží Polách, Kupka, Korytářová a Helšus.

Hodnocení: 90%

(psáno z české premiéry 8. 12. 2017)

Jan Šrajer