V Malém divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci se konala v pátek 7. 4. 2017 česká premiéra hry Válka současného švédského autora Larse Noréna (napsaná v roce 2003). Hned na úvod je třeba podotknout, že dramaturgie libereckého divadla je především v posledních dvou až třech sezonách velmi rozmanitá zahrnující jak klasiku (například lednovou premiéru inscenace podle oscarového filmu Zamilovaný Shakespeare), tak i aktuální hry, které se dotýkají mimo jiné také blízkovýchodního konfliktu v Sýrii či na východě Ukrajiny (částečně jako v případě této hry). Režie se ujal šéf činohry Šimon Dominik, který vycházel z překladu Zbyňka Černíka. Zajímavou scénu a kostýmy navrhl Karel Čapek. Scéna představuje jakési útočiště či zázemí, které vytváří částečně uzavřený prostor válečné krajiny se dvěma vchody. Stěny a „podlaha" byly tvořeny maskáčovým vzorem v podobě listů. V pravé zadní části byl vyvýšený zakrytý prostor, který byl posléze využit například jako postel. Zbytek scény dotvářelo pár matrací, stará venkovní vana, menší kamínka, jednoduchý stolek a šňůra s pověšenými kusy oblečení a ručníky (další kusy byly pověšeny na „stěnách").
Zajímavostí bylo, že autor všech pět postav pojmenoval pouze písmeny A až E, přestože asi všichni se oslovovali křestními jmény. Hra je uváděna bez přestávky téměř dvě hodiny. Je ale nutno připomenout, že přerušením by kus ztratil své napětí, které by se pravděpodobně již nepodařilo navrátit zpět (podobné jako v Albeeho hře Pobřeží, která byla na této menší scéně rovněž před lety úspěšně uváděna). Skoro jednoduchá zápletka přináší možná trochu nečekané momenty a zvraty děje. Všichni herci podávají špičkové výkony. Vyzdvihnout si zaslouží zejména Martin Stránský, který svou postavu slepce ztvárnil velmi věrohodně. Výborné výkony podává také matka Jana Hejret Vojtková a její dvě dcery – prostitutka Karolíny Baranové a její mladší, trochu naivní 12-ti letá sestra Michaela Foitová. V menší roli – slepcova bratra – se představil nejnovější člen činohry Jan Jedlinský.
Hra stále udržuje diváka v napětí a v možném očekávání vývoje a konce, který je ale trochu otevřený. Kus byl výborně zinscenován s dobře zvolenou trochu psychedelickou či rockovou hudbou (v hudebních předělech scénu lehce upravovali samotní herci). Ačkoliv se děj odehrává v blíže nespecifikované zemi, lze si povšimnout inspirací válečného konfliktu v Bosně a Hercegovině v 90. letech 20. století. Zejména díky neustálým zvratům a takřka nemožnému odhadnutí konce děje se hře nedá prakticky nic vytknout.

Hodnocení: 100%

(psáno z české premiéry 7. 4. 2017)

Jan Šrajer