Divadelní adaptace oblíbeného filmu Duch – Ghost je zdařile provedena, jako muzikál, na scéně Městského divadla v Mostě. Už po vytažení opony na vás působí velká scéna! Jsme v New Yorku! Není pochyb. Velkolepé prostory scény divadla nás snadno zavedou do nového loftu ústřední dvojice. Režie Romana Meluzína využívá plnohodnotně nejen centrální jeviště, ale i obě lichoběžníková boční pódia. Celková práce s prostorem je zdařilá, dochází tak k plynulým změnám scén.

Pár Molly a Sam se stěhuje do svého bytu. Ona umělkyně, on pracovník banky, kterým pomáhá jeho kolega a jejich společný kamarád Carl. Ovšem Carl má finanční potíže a nebojí se jít za hranice zákona. Objednává si vraždu Sama a jelikož k Moly cosi cítí, tak nakonec kamarád taky rád...

Sama odehrál Martin Hubeňák. Sam mluví s jistou rozvahou, laškuje s Molly, užívají si života. Ovšem Samova vražda razantně a očekávaně mění jeho chování. Zrychluje svou promluvu, protože se snaží upozornit na možná rizika Molly, která jej však není schopná vnímat. Molly je v nebezpečí, jak ji zachránit? Naštěstí jej slyší spiritistické médium Oda Mae! Sam je urputný, neodbytný, pálí jedno slovo za druhým - neví, kolik má času, aby mohl Molly stále chránit a předání varování je tak náročné. Ano, chytá se posledního stébla. A navíc se mu nakonec podaří i pomstít strůjci svého neštěstí. Díky za "Hold On", ve druhé části!

Zapojení mrtvého Sama zpět na scénu je provedeno zcela jednoduše. Mrtvý vstává, Molly zírá na místo, kde před chvíli postava Sama ležela a všem nám je jasné, že ona sleduje mrtvolu, zatímco role Sama pokračuje ve své práci.

Jako Molly se předvedla Karolína Herzinová. Těšil jsem se na její "With You" - díky za to. Náročná píseň s neskutečně dlouhými tóny. Krásně jste tu zatáčku vybrala - "mé sny jsou zhroucené a...!"

Role Molly je provedena po smrti Sama poněkud bez nálady. Není cítit jistý smutek, není snad ani pláč a celkové se brození ve smutku. Očekávané emoce tak potlačují i proškrtané pasáže scénáře - např. ve druhém jednání, kdy si Molly má přehrávat ikonickou "Unchained Melody" u hrnčířského kruhu a utápět se vzpomínkách a slzách. Vítané je pookřání v závěru, kdy je schopna Sama opět vnímat.

Sam vypátrá, že jeho vrahem je jistý Willie Lopez, kterého najal jeho dobrý přítel, kolega Carl. Carla odehrál Tadeáš Horehleď! Od začátku vnímáme, že jde za prachama, ta práce s mobilem vzbuzuje pozornost. Potřebuje kódy od účtů, ony pletky s drogovými dealery si prostě vybírají svou daň! Carl po smrti Sama se snaží vlichotit Molly, pomáhá jí, snaží se, aby se odreagovala. Svádí jí a to už však Sam nevydrží, nakumulovaná zloba v něm exploduje a tak konečně dokáže pohnout předmětem. Dokázal tak dostaveníčko narušit!

Carl je vyděšen! Účet je zrušen! Co má dělat? Má strach o život! Ve stejný okamžik je konfrontován se Samem - co mu to Sam provedl!? Nenechá to tak - pospíchá za Molly, vtrhává k ní do bytu, přikládá jí zbraň ke spánku. Jeho charakter je zcela odkopán! Je přímý, tvrdý, rázný a to šmejdění očima, které hledají potenciálního útočníka, vyhrocenost situace jen potvrzuje! Pěkná práce.

Klíčovou postavou je Oda Mae, kterou odehrála Kateřina Herčíková. Oda, do jisté doby podvodnice, objevuje skutečný dar - hovořit s mrtvými a je tak nešťastná, zoufalá z komunikace se Samem – je jí neustále v patách, nutí jí, hádají se. Poradila si s rolí dobře, využívá komiky - balancuje mezi klidem a téměř šílenstvím. Musí si neustále uvědomovat, že nemůže na kolegu opticky reagovat.

Herčíková je energická, zábavná - obzvlášť scény v bance. Stylizace do černošky je naznačena staženou afro parukou. Silný hlas zdobí její pěvecké výstupy. Díky za rychlé "I´m Outta Here!"

Představení lze pochválit za živou hudbu, provedenou malým orchestrem.

Pak si ještě všímám maličkostí  - v případě vraždy Sama se mluví o výstřelu, ten však nezazněl. A pak je opět problémem překlad týkající se identifikace hlasu mrtvého Sama - otázkou, zda je "bílej". Přitom sama představitelka Ody je běloška, a je jasné, že předloha počítá s obsazením černošky. Je to matoucí.

A přišlo mi na škodu vyškrtnutí scény, kdy se do těla Ody vtělí Orlando, poněkud převtělení v závěru mátlo, kdy se v podstatě vršil zázrak nad zázrak.

Představení trpí na slabý a nevyvážený zvuk, ale to je nešvar snad všech scén, které nejsou prvoplánově zaměřeny na muzikál. Zvučení je provedeno snad jako klasické zvučení činohry, promluvy jsou potichu, pak jsou hlasy pro zpěv vytaženy. Je to diskomfortní.

IG: @emanuelflame