Národní divadlo moravskoslezské uvádí muzikál Chicago, který je klasicky zasazen do prostředí 20. let minulého století. Čím je scéna prostší - vystačí si s několika židlemi, stoly, páskou vymezený prostor na forbíně evokující lůžko, tím nastudování jeviště vyplňuje množstvím účinkujících. Company předvádí velké množství novinářů, odvádí výbornou choreografickou práci, kdy opravdu stačí jen pouhé pokrčení kolen na schodech v levé části scény a celá ta masa tak vytvoří ohromnou energii.

Lze jen dodat, že na pravé straně zadní části jeviště je vhodně umístěn orchestr, který je tak součástí děje, Velma Kelly jako umělkyně je tak s orchestrem přímo propojena.
 
Představení nabízí dobovou stylizaci kostýmů. Nevolí nikterak výstřední střihy. Nikterak výstřední barvy - výjimkou je role Freda Caselyho při smyšleném líčení jeho vraždy během scény soudu ve druhé části představení. Volila se růžová barva obleku, vlasů a vousů. Mile mě překvapil povedený lighting design. Celkový styl a provedení představení odkazuje na prostředí kabaretů, vaudevillu, což zmiňovaná minimalistická scéna a precizní choreografie podtrhuje - např. "Roxie".

Muzikál Chicago má od začátku rychlý spád. Prezentuje jeden hit za druhým "Když válí jazz", "Vražedné tango" či "Ten, kdo táhne s mámou". S dalším děním se však tempo zpomaluje.
Seznamujeme se s Velmou a Roxie.
Velma, kabaretní hvězda, která je za vraždu manžela a své sestry, již ve vězení a je znát, že si v něm může, díky Mámě Mortonové, dovolit vše. Je hvězdou, je star. Je povýšená nad ostatní, cynická a především je schopná pro svůj prospěch udělat cokoliv. Příchodem Roxie začíná ztrácet půdu pod nohama, musí ustoupit z pozice "já jsem tu hvězda" a musí tak přijmout Roxii jako rovnocennou partnerku.
Kdežto nově příchozí Roxie, která zabila svého milence, je sprostou a prostou mírně vyděšenou ženou. Chvíli trvá, než se věznici rozkouká a zjistí, co a jak. Ale hlavní vliv na ní má právě právník Billy Flynn. Který z ní stvoří osobu, která hraje na city veřejnosti, manipuluje médii a nechá se stylizovat do nevinné oběti. A právě takový přerod velmi seděl Veronice Prášil Gidové! "Kurva" znějící z jejích úst spíš hladí, než vadí. 

Billy Flynn je pěkně mazaný. Svou práci dělá již léta, ví, co se může. Má kolem prstu omotaný tisk, omotaný rozhlas. Svou vychytralostí začne tak přetvářet charakter Roxie. Začne snovat pavučinu lží, jen aby se Roxie stala mediální star. Star, která přijde k penězům a mohla tak jeho služby zaplatit. Co na tom, že na získání Flynnovy odměny "pracuje" i její skutečný manžel. Roxiin manžel - pan Hart, je hrán Romanem Harokem. Roman Harok předvedl mimořádný výkon v podobě naivního, oddaného manžela, který i přes nevěru své ženy, jí je schopen a ochoten ji pomoci, protože ji nepřestává milovat. Písní "Mistr celofán" nás jen utvrzuje, že je to spíš neviditelný hrdina. 
Působí tak jako protiklad k manipulativní Roxie, cynickému Billymu Flynnovi i ostatním postavám, které jsou schopny čehokoli pro slávu nebo moc.

Lukáš Vlček za roli Billyho Flynna získal ocenění Thálie, a jak Asociace uvádí "Jako švihácký a sebestředný právník dokáže elegantně ovlivňovat veřejné mínění...přesně ztvárnil manipulativní lidský typ...má charisma na rozdávání" se vším lze jednoznačně souhlasit. Dokáže naprosto zaujmout svými projevy před soudem, hraje si slovy, hraje si s důrazy na významná slova, zároveň hlasu nedává odpočinout a pobaví při výstupu "Zároveň jsme chytli zbraň."

Sláva Roxie roste, což s naprostou nelibostí nese Velma. Ta se však rozhodne pro plán - nabídne Roxie vytvoření dua - bravurně odvedené číslo "Jak sama dělat to mám", včetně pohybové složky - díky Martino Vlčková! Roxie ji na to však neskočí. Bude pracovat solo.

Líbila se mi provedení "Vražedného tanga", jak každá z vražedkyň po dokonání zločinu stahuje rukavici, pod kterou skrývají další - rudou, krvavou.
Pak mě bavila v druhé polovině část před soudem. Hromady novinářů sedí či stojí v dramatickém uspořádání před orchestrem.

Někdo nějaký komentář k banánům Mámy Mortonové?

Inscenace velmi jasně předvádí přelétavost médií. Médií, která snad v každé době, tudíž i dnes, jsou velmi nestálá. Jedna senzace přebíjí druhou, stačí málo a včerejší hvězda, včerejší událost, která plní přední listy, dnes spíš událost, či osoba, která topuje v mediálních odkazech, je záhy přebyta postavou jinou, šokující. Vše je pomíjivé a v závěru si nelze nevšimnout, že se Roxie, která na začátku příběhu byla Velminým opakem, se jí na konci představení podobá. Roxie tak zcela přijme pravidla showbusinessu, kde je sláva důležitější než pravda.

IG: @emanuelflame