Po zhlédnutí se mi neustále v hlavě vyjevuje "Kit Kat Club" ze slavného muzikálu Cabaret - osudy Sally a Cliffa, ty již známe, ale jak si vedli ostatní tanečníci jiných podniků?
To už může nastínit představení Bent, které sleduje postavu mladého gaye Maxe, kterého hraje Daniel Mišák, který je navíc i pojítkem mezi těmito 2 inscenacemi. Náhoda? 
Silný příběh je veden ve dvou časových rovinách, kdy se z koncentračního tábora, v myšlenkách, vracíme do předválečného Berlína. Berlína, který žije kabaretními výstupy mužů - nechybí punčochy, podvazky, podpatky - za vedení excentrického "kabaretiéra" - Petr Florián. Výstupů je možná více, než je třeba, ale dodávají tak pauzu v ponurém vyprávění. Zajímavé je, že závěr příběhu je v podstatě vyzrazen v prvních scénách. A i přesto z konce mrazí!

Tehdejší Max žije v Berlíně s tanečníkem Rudim. Rudi si užívá svého uměleckého života. Z jednání jeho představitele Martina Hlubockého cítíme obrovský zájem! Práce jej baví, vlivem událostí i chybí. Vyznává lásku Maxovi, miluje jej, nebojí se své city dát na odiv.
Oproti tomu Max je stále jaksi zadumán. City nedává najevo. Skrývá je? Je to jeho povaha? Je to maska a obava před již tušenou hrozbou? Každopádně i v těžké době se snaží kšeftařit a tak nějak přežít.

Jak doba přitvrdí, jsou oba, jako ostatní homosexuálové, zatčeni a míří do transportu. Max musí svůj vztah k Rudimu zapřít - aby přežil. Na nátlak gestapa jej během transportu musí zbít, což udělá - aby přežil. A nakonec jeho tělo vyhodí z jedoucího vlaku, což udělá - aby přežil.

To vše, s naprostou lhostejností a strnulostí sleduje Horst, hraje Ondřej Novák. Horst chápe, co se kolem děje. Ví, že nic nezmůže, ví, že projevovat se a zastávat se druhých nemá žádnou hodnotu. Horst ví, že je úplně ten poslední z posledních. Růžový trojúhelník = lidský odpad. 

Oba muži pracují v lomu - naprosto bez cíle nosí kameny sem a tam, Thálie zaplať, že se dílo nehraje v Kongresovém centru, pánové se celkem nachodí... 
Lom je prostor, kde mohou vést dialog, i když jsou pod přísným dohledem, což vše jen komplikuje. Horst nalézá v Maxovi zalíbení. Stále pátrá, proč Max není zařazen jako on, je označen "jen" Davidovou hvězdou... Jak to? Všudypřítomný strach, apatie jsou alespoň na chvíli zlomeny intimní chvílí. Konečně zaznamenáme i úsměvy - pocity štěstí snad má láska vyvolávat.

Max zdůrazňuje, že není stvořen pro lásku. Jak dopadl Rudi? Aby Max dál přežíval v táboře a byl označen za Žida a nikoliv za homosexuála, byl přinucen k sexu s mrtvou nezletilou. A poslední lásku, kterou snad prožívá, a to ještě v obrovských uvozovkách, rovněž nesmí mít. Avšak v tuto chvíli lásku chtěnou, chce se Horsta dotýkat... 

Horst onemocní, kašel jej schvacuje čím dál tím více. Max mu sežene léky, ale zdá se, že nezabírají. Horstův kašel neujde přísnému uchu dozorci tábora a opět nechává Maxe prožít muka, když vidí, jak jeho milý se musí loučit se životem. Buď Horsta zabije proud procházející plotem tábora, nebo jej zastřelí. Vyšla rána. Horst padá mrtev k zemi. Max má tělo odklidit, opět není pro lásku stvořen! Nač žít? Poslední prudké pohnutí mysli jej zvyklá ke konečnému přiznání. Navléká si mundur s růžovým trojúhelníkem. Už se nestydí. Nic neskrývá. Sahá na drát. Elektrika proudí... 

Prostá scéna si vystačí s několika rekvizitami - sudy sloužící k sezení, či jímání těženého kameniva, případně vody, šutry, toaletní stolek a dráty plotu. Vše doplňují dobové kostýmy.

Hra se zaměřuje na psychologické a emocionální důsledky, které postavám způsobuje pronásledování. Bent je intenzivní, provokuje a dotýká se temných a obtížných témat. Hra vyzdvihuje lidskou odolnost a touhu po přežití uprostřed extrémního utrpení a krutosti. Well done...

IG: @emanuelflame