Soubor muzikálu je v neuvěřitelné formě. A Dalibor Gondík v roli režiséra všechny bezpečně převedl přes úskalí, kterých tenhle muzikál nemá zrovna málo. Kolik tam mohlo být trapnosti a upatlanosti! Ale nic takového se nekoná. Bylo to vtipné, dojemné, silné, hravé, ale nudné nebo trapné ani na okamžik.
Scéna Daniela Dvořáka je mohutná, pevná, ocelářská taková, industriální. Orchestr na jevišti se stává organickou součástí dění, když není potřeba, je snadné jej skrýt. Pracuje se s plzeňskými fotografiemi a videi. Je trochu škoda, že se celá inscenace důsledně nepřesunula do Plzně, ale netuším, jestli něco takového licence umožňuje.
Tenhle muzikál je samozřejmě hlavně mužskou záležitostí, ale i tak jsou v něm minimálně čtyři hvězdné ženské výkony. Především je tu nepřehlédnutelná Venuše Zaoralová Dvořáková – tak noblesní, tak silná osobnost. Ta by dodala odvahu každému. Stanislava Fořtová Topinková je sice skvělá vždycky, ale tentokrát jako by měla – je-li to vůbec možné – ještě víc energie než obvykle. Žena, která je zvyklá vést. Pěvecky i herecky je vynikající Eva Staškovičová a Petra Vraspírová dala Jerryho manželce dostatek nerozhodnosti. Ostatně, mám pocit, že nejvíc se hraje právě o tom, jestli si v životě dovolíme snít a riskovat, nebo jestli se rozhodneme zapadnout do šedi rutiny.
A potom jsou tu muži. Snad nejpříjemnějším překvapením inscenace je Miloslav Frýdl v roli Jerryho synka. Je tak přirozený a přesvědčivý! Scény s ním patří k těm nejlepším. A pak že děti na jeviště nepatří – jak na které a jak které děti. V závorce je u jména Miloslav Frýdl uvedeno Muzikálové studio DJKT. Vůbec jsem o jeho existenci nevěděl. Ale jestli dovede připravit takové herce, pak je to paráda. Vtipná i jaksi děsivá je scéna, v níž se na konkurz dostaví i dirigent Pavel Kantořík. Hlediště nevěřícně tajilo dech. Role striptéra Kena je zákeřná až běda – tady stačí málo a je zle – a je hned v úvodu, nic ještě není rozjeto. Hodně na něm záleží. Chce to cit a sakra dobré tělo. Netuším, kolik hodin strávil v posilovně Pavel Režný, ale je jisté, že by se jako striptér v pohodě uživil.
Šestice nezaměstnaných ocelářů je v Plzni hodně různorodá. S jistotou všemu vládne Jozef Hruškoci – především scény se synkem vycházejí skvěle. Jeho boj je uvěřitelný a navzdory svému lůzrovství vzbuzuje tolik potřebné sympatie. Ten by přemluvil kohokoliv. A skvělá je jeho práce s míčem. Výborně se na plzeňském jevišti daří Tomáši Savkovi, kterého „dokáže rozplakat i SuperStar" – takový něžný vtípek na uvítanou. Richard Tesařík je poněkud nevýrazný, což je škoda. Mnohem lépe se mezi Žihadly uplatňuje Roman Krebs. A Adam Rezner je báječně stydlivý a uzavřený. Nejzářivějším Žihadlem je ovšem Pavel Klimenda. Je příjemné pozorovat, kterak tenhle kluk roste s každou novou rolí. Brzy bude hvězdou souboru. Jeho sebedestruktivní Ethan je muž, který má co ukázat a kterému prostě musíte držet palce.
A ještě něco tuhle inscenaci zdobí. Totiž vynalézavá choreografie Ivany Hannichové. V některých scénách si jí skoro nevšimnete – tak je přirozená, v jiných zase nabízí klasický lesk velkých muzikálových produkcí. Jestli se nepletu, je v Plzni poprvé. A doufám, že ne naposledy.
A jestli se oceláři opravdu svléknou donaha? To se přijďte podívat sami.