Blog uživatelů i-divadla

Husa na provázku: Myši Natalie Mooshabrové jako temný horor o totalitě
vydáno: 12.6.2014, Kateřina Šebelová

Husa na provázku: Myši Natalie Mooshabrové jako temný horor o totalitě


Kateřina Šebelová | 12. 6. 2014

Autor: Ladislav Fuks

Scénář: Petr Maška

Režie: Jan Antonín Pitínský

Dramaturgie: Miroslav Oščatka

Scéna: Svatopluk Sládeček

Kostýmy: Tomáš Kypta

Hudba: Richard Dvořák

Hrají: Ivana Hloužková, Jan Kolařík, Vladimír Hauser, Ondřej Jiráček, Kateřina Jebavá, Tomáš Sýkora, Pavel Zatloukal, Gabriela Štefanová, Nicole Maláčová nebo Andrea Horská, Pavlína Vaňková, Růžena Dvořáková, Jan Frey, Viktor Králíček a Florian Synák

Spisovatel Ladislav Fuks napsal v roce 1970 román Myši Natalie Mooshabrové, který osciluje na hranici mezi fantastickou pohádkou, hororovým příběhem a groteskou. Je až s podivem, že tehdy velmi populární autor (navíc poplatný tehdejšímu režimu) dokázal napsat příběh, který zachycuje totalitu v jejích nejzazších rysech, od averze, popírání až po atmosféru strachu. Autorský tým inscenaci Myši Natalie Mooshabrové premiérově představil v sobotu 7. června 2014 na prknech divadla Husa na provázku.

Stárnoucí paní Mooshabrová

Příběh z nezařaditelné doby vypráví o staré chudobné vdově, paní Mooshabrové, která obětavě pečuje o zanedbané hroby a navíc zdarma vypomáhá jako dobrovolnice v Péči o matku a dítě, což je sociální ústav, který se stará o problémové děti a mládež. Sama vychovala dvě problematické děti – prostitutku Nabule a zlého hromotluka Wezra, kteří ji celou dobu systematicky týrají. Natalie Mooshabrová kromě toho tráví přemnožené myši jedem Marocanem, a tímto jedem také „krotí" i zlé děti z „Péče".

Paní Mooshabrovou opakovaně navštěvují policisté i tajní agenti, kteří se jí vyptávají na její minulost. Totalitní stát, kde panuje přísná disciplína, vede Albín Rappelschlund, který se chopil moci místo tajuplné kněžny, o které padesát let nikdo neví, kde se nachází. Tento stát je sice technicky vyspělý, lidé létají na Měsíc, osídlují jej, přesto se však nedovedou zbavit tak banálního problému jako jsou přemnožené myši.

Paní Mooshabrová dostane nabídku - třikrát do týdne hlídat inteligentního chlapce, na kterého rodiče nemají čas. Oberon Felsach, jak se chlapec jmenuje, v den jejích narozenin, po vypuknutí nepokojů proti autoritářskému diktátorovi Albínu Rappelschlundovi, začne rozkrývat skutečný příběh paní Mooshabrové, která svoji minulost úzkostlivě tajila....

Dusivá atmosféra totality

Příběh se stejně jako v knize pozvolna táhne i na jevišti. Zprvu zmatené až nudné líčení s přemírou postav si zakládá na častém opakování vět i situací. V ději se neznalý divák lehce ztrácí a zdá se, že se nic závratného neděje. Přesto však děje... Postupně se dostáváme do soukolí příběhu, rozkrývají se v něm jednotlivé charaktery, děj nabírá na spádu. Jistá grotesknost a černý humor leckdy působí až morbidně. Ponurá atmosféra totalitního státu, kde se básní o jeho autoritářském vládci, je zachována s těžkým dusivým nábojem. Do toho létají hvězdolety, jezdí metro, jed Marocan se sype proudem a všichni mají všechno. Přesto jim něco chybí, něco, co vyžene lidi do ulic skoncovat s desítky let trvajícím terorem.

Žulové bloky a všudypřítomní holubi

Scénu Svatopluka Sládečka tvoří „žulové" bloky, kolem kterých se vše odehrává. Na „žulových" kvádrech sedí desítky holubů, kolem nich divák nahlíží do myšího světa, tady se buchty sypou Marocanem a tady se také odkládají zlobivé děti. Holubi, buchty, prosvětlená vitrína, nezbytná cukřenka, dým a hluk burácejícího metra a létajících hvězdoletů – to je atmosféra hry. Tísnivá, výbušná a dusivá. Do toho skvěle zapadají kostýmy Tomáše Kypty, které z pochmurné černé a šedé vytváří ideální oblečení té podivné doby. Tu a tam vykoukne myší ocásek nebo se v oparu zjeví kosmonaut ve skafandru. Prostě groteskní svět podle Fukse tak, jak má být...

Samostatnou kapitolu tvoří hudba – nejčastěji vážná, uslyšíte ukázky z Pucciniho, Musorgského nebo Berlioze. Hudba neotřele podtrhuje absurditu, grotesknost či dramatičnost děje.

Hloužková jako vždy skvělá

V roli Natalie Mooshabrové se představí stálice souboru Ivana Hloužková. Herečce, která byla nominovaná na Cenu Thálie za ztvárnění Tichého Tarzana, role sedí. Do postavy osudem bičované ženy se vloupne lehce a přesvědčivě se ve své roli udrží. Hloužkové nechybí charisma a léta „provázkovské" praxe dovede zúročit s noblesou jí vlastní. Ivana Hloužková je prostě trefou do černého. Dovede se hravě ztotožnit s Fuksovou představou ženy, do které autor zašifroval svoje vlastní strachy, pocity a své celoživotní zoufalství.

Ondřej Jiráček, který si v tomto kuse střihne hned několik rolí najednou (různí policisté, student Rolsberg, pan Smirsch), dokáže bez problémů a zaváhání přebíhat z role do role. Pozitivně hodnotím i dětské herce, kteří ztvárňují neukázněné děti. V ději se mihnou i nové posily souboru Pavlína Vaňková (Paní Knorringová z Péče) nebo Růžena Dvořáková (Nabule Mooshabrová, Steinhägerová). Zvláště vydařené jsou pasáže, kde se herci objevují jako myši s pískotem a jejich grimasami.

Myši Natalie Mooshabrové představují horor, fantasy pohádku, absurdní divadlo či příběh s detektivní zápletkou v jednom. Milovníci kombinovaných příběhů, absurdních situací a černého humoru si přijdou na své. Příběh je mnohovrstevný a zprvu pro neznalého diváka těžko stravitelný, otevírá proudy myšlenek a do poslední chvíle netušíte, kdy si z vás Fuks, nebo zde J. A. Pitínský, dělá legraci a kdy to myslí vážně. Divák může odejít rozladěn či pobaven. Obojí se rovněž nevylučuje.

http://www.epochtimes.cz/2014061222156/Mysi-Natalie-Mooshabrove-jako-temny-horor-o-totalite.html


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.