Divadlo Vosto5 si vybralo vědecko-fantastickou povídku, která z politických důvodů nemohla v dobách tuhé normalizace vyjít v časopise ABC a upravili ji pro jedinečný projekt, zážitkovou sci-fi simulaci, kterou můžete navštívit v prostorách Divadla Archa. Scénář napsali společně zakládající člen Divadla Vosto5, producent a herec Petr Prokop a Jiří Havelka, jenž se ujal režie.

Celé představení začíná přípravou. Diváci nejprve obdrží svítící náramky a sluchátka, pak jsou uvedeni neveřejnými prostory do hlavního sálu Divadla Archy. Po chvíli rozkoukání, neb místnost je osvětlena jen minimálně, promluví do sluchátek příjemný hlas režiséra a trpělivě vysvětlí veškerá technická nastavení, aby průběh inscenace mohl proběhnout bez problémů. Každý divák je obeznámen s pokyny, nastaví si sluchátka a už se může soustředěně těšit, co přijde.

A po chvíli to přichází. Ocitáte se pochopitelně přímo v ději. Nejprve jen chytáte komunikaci čtyř kosmonautů na jedné neznámé planetě, společně s tím začínají první světelné, zvukové a kouřové efekty, a po krátké době zaznamenáte příchod oněch průzkumníků. Zjišťujete, že jste uprostřed záhadného tělesa, na které cestovatelé z planety Země náhodou narazili. Nastávají chvíle orientace, zkoumání, pečlivého postupu, jehož se však nejde tak úplně držet, protože brzy nastanou situace, ve kterých již jde o život.

Vypjaté situace, v nichž jednotlivé postavy prosazují vlastní boj o přežití a zároveň se snaží vytěžit co nejvíce poznatků z tohoto unikátního setkání s evidentně mimozemskou technikou, je jedním ze tří silných aspektů představení. Druhým je pak sledování procesu zrození života, nemohu ale prozradit více. A třetím je kromě děje vnímání atmosféry po celou dobu trvání inscenace. Sluchátka mají ještě jednu dobrou vlastnost, a sice že vás akusticky neruší diváci, a protože předpokládám, že při každé repríze bude přítomno plno zvědavých dítek, je to výhoda více než chvályhodná. Pochopitelně vám přítomní mohou vadit prostorově, ale záleží na naplněné kapacitě. Při mé návštěvě bylo přítomno odhadem třicet dospělých a dvacet dětí, což byl počet myslím ideální. Navíc diváci nejsou nijak aktivně vtahováni do představení, a přestože jsem zaznamenal od některých dřívějších návštěvníků, že je škoda, když neprobíhala interaktivní komunikace, já jsem přesvědčen, že tomu bylo správně. Všichni byli uprostřed děje, cítíc se jeho součástí a v samotném finále mohli rozhodnout, jakou cestou se postavy vydají.

Herecky drží inscenace také pohromadě, byť pod skafandry těžko nahlédnout, ale mé uznání patří všem, kteří se na tomto projektu podíleli, což napovídá, že experimentální pojetí divadla Vosto5 přineslo nečekaný zážitek. Volným pohybem si diváci sami vyberou, jak moc chtějí být vtaženi do děje, stopáž je optimálně únosná, a především i samotný text má své kvality. Určitě musí být mocnější zážitek, pokud vezmete na představení své děti, pro které to jistě budou ještě více nezapomenutelné chvíle. Přestože se konec představení odchýlí od scénáře, který si pak můžete koupit jako součást programu a závěrečná píseň už je zaměřená asi opravdu jen dětem, musím konstatovat, že hodina strávená v Divadle Archa mne skutečně teleportovala do jiného vesmíru, za což jsem tvůrcům maximálně vděčný.

Slovy jednoho z kosmonautů „Ale aspoň umřeme s čistým svědomím, že jsme udělali, co se dalo." vzkazuji Vosto5. Ano, udělali jste.