Blog redakce i-divadla

Fun - relax - now
vydáno: 1.2.2019, Lukáš Holubec

Sezóna 2018/2019 je v A studiu Rubín pojmenována „S kým žijem?". Dramaturgická koncepce, pod níž je podepsána zejména nová umělecká šéfka Dagmar Radová, má za cíl dávat přednost autorským textům a na zdejší scénu vrátit společensko-kritický přesah. Jestliže se nyní pouští v Rubínu do hledání funkčnosti vztahu já-ty, jak je uvedeno i v oficiální dramaturgické koncepci, je druhá premiéra sezóny s názvem Lonely Horny Only trefou do černého. Rozhodně tedy výběrem tématu. Zda i obsahem a formou, to nechť posoudí divák. Za zhlédnutí inscenace rozhodně stojí, nicméně pro mne byla víceméně jen odpočinkovou podívanou. Pobavením, ze kterého jsem si neodnesl větší přínos, než je vždy příjemná návštěva mého oblíbeného divadla.

Autorem textu je dvojice Dagmar Radová a Ondřej Štefaňák. Ti se také podíleli na realizaci inscenace. Dagmar Radová jako dramaturgyně a Ondřej Štefaňák jako režisér. Ústředním tématem hry je zlehčení milostných vztahů skrze aplikaci Tinder. Tedy novodobé ultrarychlé seznamky s heslem Ber nebo nech být, a jejímž cílem je jednoduše dostupný sex a zábava. Tedy maximálně trefné zrcadlo konzumem „pokurvené" společnosti. V inscenaci vystupují dvě postavy. Mladý macho floutek v podání Vojtěcha Hrabáka a samozřejmě žena, již ztvárnila Anita Krausová, a jejíž nitro je od začátku představení alespoň částečně ukryto a nabízí tak zajímavější psychologický profil postavy samotné. Nutno dodat, že volba na obsazení byla maximálně šťastná. Herecké duo bych dokonce vyzdvihl jako největší klad inscenace. Podávají přesvědčivé výkony a zřejmě je to jejich zásluha, že mi po zhlédnutí uvízlo v hlavě ze hry alespoň něco. Zapomenout nelze ani na výpravu Ivany Kanhäuserové.

Základem inscenace by však měl být kvalitní text. V něm jsem bohužel nenašel nic, co by ve mně vzbudilo zájem. Přestože jsem snad trochu postřehl posun postav, nepřišel mi nijak zajímavý. Byť určitá přeměna Vojtěcha Hrabáka z namyšleného borce možná v oběť a atraktivně vyhlížející Anity Krausové v chladně působící ženu, jejíž vyrovnanost je až děsivá, působila věrohodně. Nicméně jsem tedy nezaznamenal, že by se hra Lonely Horny Only nějak výrazněji dotkla právě oné nové dramaturgické koncepce. Ano, kritika povrchního světa založeného na neosobním sexu byla jistě po celou dobu představení přítomna. V duchu rubínovské poetiky navíc podána svižně, vtipně a ironicky. Efektní pak byla především druhá polovina inscenace založená na výrazných obrazech, v nichž prim hrála všudypřítomná tekutina evokující sperma a bazén. Pokud se však do A studia Rubín má vrátit společensko-kritický přesah, je pro mne Lonely Only Horny příliš plytká sonda do hlubin vztahu já-ty. Možná nejtrefnější pojmenování mého dojmu z celé inscenace vyznělo z úst postavy Vojtěcha Hrabáka, který s povýšeneckým úsměvem pronesl opakovaně tři slova. Fun – relax – now. Ano, to je přesně to, co jsem viděl a návštěvy představení ani v nejmenším nelituji. Ovšem na silnější zážitek to bohužel nestačilo.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.