Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Na tomto divadle určitě neusnete
Lukáš Holubec, 21.9.2016

Dělat divadlo pro dětského diváka je nesmírně těžké. Publikum je to nesmlouvavé. Když se mu něco líbí i nelíbí, dá svůj názor ihned najevo. Tímto chci říct, že si velmi vážím všech, kteří se na tuto tenkou hranici dětského zaujmutí pustí. Sám už jsem trochu odrostlý chlapec, a nemám detailní přehled o všem, co se malým či větším dětem na divadlech nabízí, ale jsem přesvědčen, že jak dítě roste, mělo by postupně poznávat všechny divadelní formy, které mu tvůrci poskytují. Od loutkového divadla, přes klasickou činohru, dětské muzikály, až po třeba jedinečný operní projekt Čarokraj bratří Formanů. A právě na lodi Tajemství bratří Formanů vzniklo na motivy filmu Kristýny Dufkové „Usnula jsem", podle kterého napsal knihu Tomáš Holeček, představení s názvem Usnula jsem, ale nespím.


Bylo, nebylo... po osmi letech se sešli absolventi katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a vzdali hold loutkovým legendám Markétě Schartové a Josefu Kroftovi. Pro tuto poctu, ne zas tak dávno zesnulým velikánům, vybrali alternativci příhodné téma. Smrt.

Leckoho asi napadne, zda téma smrti není pro diváctvo, řekněme prvního stupně základní školy, příliš temné či morbidní. Rezolutně mohu tyto myšlenky rozptýlit. V žádném případě nejde o nějaký šokující námět. Naopak, mnoho pohádek, kde se smrt jen mihne, mi přijde opravdu děsivá, zatímco zde se jedná o prostředí říše mrtvých, ve kterém je smrt nezbytnou součástí, tak jako v každém životě, děti nevyjímaje. Vlastně ani nejde o smrt jako takovou, ale o příběh na pozadí smrti, kde je nutné se skonu člověka nevyhýbat. Dost možná je věk dítěte mezi šestým a desátým rokem ideální pro pochopení a uchopení tohoto tématu. Snad pak bude připraveno vstřebat další inscenace, které budou ještě reálnější. Napadá mne například Hon na Jednorožce v Divadle Minor, který dětem již řadu let přináší skutečný příběh z temných padesátých let minulého století.

Jak jsem již napsal, téma šokující není. Naopak se jedná o vtipný, svižný i dojemný příběh malého děvčátka, které se nedopatřením dostane do říše mrtvých a hledá cestu zpět. Že se jedná o vtipné převedení knižní předlohy, je především zásluha všech tvůrců, neboť od první chvíle zjistíte, jak velkou radost ze společného setkání a tvorby bývalí spolužáci mají. Výpravu a scénografii si vzala na starosti Marie Černíková, hudbu Marek Doubrava a režii všestranný Jakub Folvarčný. Jedná se ale zřejmě o velmi kolektivní dílo. Inu je znát, že herci se znají. A protože souhra je to opravdu výtečná, je dost možné, že dětský divák udrží pozornost po celou hodinu, k čemuž pomáhá skladba inscenace. Kromě bohatého loutkového zastoupení, nalezneme ve hře také dosti písní, rýmů, které si natolik hrají s českým jazykem, že spíše ještě více ohromí dospělého diváka. Ostatně označení rodinná podívaná je v pravdě na místě. Možná každý nad trochu něčím jiným, ale bavit se může, a na premiéře to tak bylo, dospělí i děti. Radost bylo sledovat proměny Jakuba Gottwalda z nebožtíka na loutkový dvojboj zemřelých siamských dvojčat, stejně jako Barbaru Humel v roli ztracené holčičky. Nerad bych opomenul i zbylé protagonisty, Terezu Tausingerovou, Kristýnu Matějovou, Jiřího Kouta, Václava Jelínka. U všech je znát, že se již s dětským divákem setkali a oceňuji, že absolutně nesklouzli k nějakému přehnanému podbízení se, ale zachovali nastavenou laťku po dobu celého představení.

Těch nápadů s loutkami, scénou a vtipů je skutečně dost, a je jen několik málo míst, kdy může dětský divák lehce polevit ze svého soustředění. Představení tak uteče svižně a poetické dobrodružství malého děvčátka, tak dospěje k spravedlivému konci.

Na lodi Tajemství a letní scéně Vyšehrad vás tak, milé děti a drazí dospělí, přivítají ve světě zemřelých, kde společně odhodíte tabu smrti a budete s úsměvem sledovat lehce dojemný, vtipný a působivý příběh či snad pohádku. Na to (ne)vemte jed.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.