Po originální a vtipné Osamělosti komiksových hrdinů, hlučné a energické Měsíční sonátě č. 11 a experimentální Fantasy! připravil tvůrčí tým ve složení Janek Lesák - režie, Natálie Preslová - dramaturgie, Ivo Sedláček – hudba, Mikoláš Zika – scéna (u Osamělosti komiksových hrdinů měla na starosti výpravu Lucie Wildtová) pokračování  nejúspěšnějšího bestselleru všech dob. Název Bible 2 pak hovoří za vše.

Námětem se staly internetové komiksové stripy Adventures of God, ale jinak se jedná o autorskou inscenaci Jana Lesáka a kolektivu. Kdo viděl některou z výše uvedených her, snadno rozpozná v Bibli 2 originální rukopis tvůrčího týmu, jenž po zhlédnutí právě poslední novinky již definitivně řadím v mé soukromé pomyslné databázi do kolonky „je třeba od nich vidět všechno".

V NoDu pojali novinku jako sitkom s poutavou audiovizuální znělkou, jež uvádí čtyři epizody Bible 2.  Ovšem už úvodní prolog, kdy k divákovi začne promlouvat podmanivý hlas Jana Přeučila, prozradí, že se nebude jednat o nějakou lehkou parodii na všelijaké seriály, ale promyšlenou a především nápady přetékající hru, která vás chytne a nepustí.

Výchozím motivem a náplní první epizody je situace, kdy Bůh sedmý den od stvoření světa začal mohutně slavit, v alkoholickém opojení provedl řadu dosti nepromyšlených kroků, a poté co vydal svého syna všanc lidem na Zemi, usnul a nyní se probudil s kocovinou a přirozeně je vystaven nejednomu překvapení, kam se civilizace dostala a v jakém stavu je planeta, kterou stvořil s vidinou ráje. Tvůrci zvolili sice poutavou formu retrospektivních pohledů, ale tempo inscenace tím trochu trpí. V dalších částech představení je však už divákovi servírován jeden nápad, scénka či gag za druhým a inscenace běží svižně a úsměv ze rtů nemizí. Dojde na možnou apokalypsu, problematický vztah Boha s Ježíškem, nespočet vtipů, ale také na nevtíravý ekologický pohled, čímž je hra pochopitelně ihned aktuální. V poslední čtvrté epizodě nechybí navíc zápletka potvrzující promyšlený scénář s naprosto geniální filmovou dotáčkou. Za zvuku neméně skvostného Starmana Davida Bowieho pak hra končí a netrvá dlouho, abych si alespoň já uvědomil, že se jedná o sukces rozběhnutého roku 2019.

Mám skutečně nebývale silnou potřebu se podělit o každý jednotlivý vtip, narážku, scénku, rozvinutý nápad. Jednoduše svůj zážitek sdílet, ale zároveň vím, že síla a intenzita působení inscenace na diváka bude maximálně účinná právě díky neinformovanosti. Jedině tak může mít stoprocentní a nezkreslené dojmy.

V úvodu jsem zmínil tvůrčí tým, kterému touto formou děkuji, ale musím ještě doplnit účinkující, protože jejich sehranost, jak jsem se již přesvědčil v minulosti, ale také pečlivost, nekončící hravost, nadšení, energie a celkové vnímání divadelní práce, je jedním slovem obdivuhodné. Takže Lumíra Přichystalová, Martin Cikán, Ladislav Karda a Jan Strýček, to jsou ti, k nimž letí skrze vesmír další velké poděkování.

Nekorektní a satirická, taková je Bible 2. Nicméně závěrem použiji ještě jeden přívlastek. A sice „vymazlená". Jděte se s ní pomazlit do NoDu. Takhle krásně a příjemně už mě hezkou chvíli něco nepohladilo. A mám nutkání se nechat hladit znovu, avšak vy máte přednost, tak toho využijte a jděte a bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. Co vám říkám, říkám teď úplně všem, které potkávám. Jděte!!! Jděte na Bibli 2!!!