Mít na repertoáru Hello, Dolly! je zárukou kasaštyku. Bude to znít divně, ale pokud tohle režisér vyloženě nezvorá, je z toho vždy úspěšná inscenace. Dojemný příběh o lidech, kteří se dokáží zvednout z prachu životní cesty a jít si za svým cílem, bude divákům vždy blízký, protože v něm pocítí obraz možná i svého života, případně odnesou si naději. V neposlední řadě Hello, Dolly! náleží do zlatého fondu klasického muzikálového divadla a je plná nesmrtelných melodií, které patří někam na rozmezí mezi operetou, swingem a moderním muzikálem. Otázka proto nutně musí být: Dá se Dolly ještě vůbec udělat jinak, vnést do ní něco osobitého, co ještě nikdo nezkusil, hledat v tématu i přímočaré struktuře děje něco nového? Vedle sázky na jistotu ovšem... Slavná „Dollyna“ dramaturgická i provozní sázka na jistotu je, o tom asi žádná.

Brněnská Hello, Dolly! je parádní retro, avšak nezaprášené nánosy manýr, které mnohočetné inscenování kusu na sebe za ta léta nabalilo a jak vešly asi každému do povědomí. Při jejím sledování neupadneme do sentimentální nálady, naopak každý obraz strhává diváky svým pojetím, uchvacující choreografií (číšníci v Harmonia Garden – uau!!!), jemným i rázným důrazem na vypointování komických situací. Režisér Gustav Skála a skvělí protagonisté rozdávají radost z hudebního divadla měrou vrchovatou. Je to sakra nakažlivé. Asi nebudu sám, koho zaujaly nezvyklé aranže (údajně jsou to ty originální prapůvodní) a – to už se opakuju – opět perfektní zvuk, jak je na Hudební scéně MdB zvykem.

Jako ohromné plus u této muzikálové inscenace vidím fakt, že je to také skvěle zahraná činohra. Niterné průhledy do osudů postav vytvářejí neobyčejnou plasticitu celého představení. Herecké výkony? Alena Antalová – parní válec! Avšak takový lidský, uvěřitelný v otázce její vnitřní samoty... Igor Ondříček jako Horác je zpočátku příkladným ťulpasem, pak okolnostmi vykolejeným mužem a nakonec šťastnou obětí sítě Dolly Leviové. Pro mě nejkomičtější výkon večera, neboť mám rád humor vyplývající ze situací, kdy postava sama fóry nevyrábí. Příručí Hackel v podání Aleše Slaniny (tohle jméno si fakt zapamatujte!) je také figura, kterou si zamilujete. Navíc představitel této postavy znovu ukázal úžasné skloubení zpěvu, pohybu a tentokrát komediálního hráčství. (Bohužel alternant Jakub Przebinda je proti Slaninovi poloviční.) V superlativech by se dalo mluvit také o výkonu Ivany Skálové v roli vdovy Molloyové, velmi dobrý výkon podává také Vojtěch Blahuta v roli Barnabáše. (Navádět k tomu, že brněnská Hello, Dolly! opět přináší výkony k nominacím do anket, snad ani nebudu, pochybovači a rejpalové, jak vidíme po vyhlášení výsledků ankety za loňský rok, nespí.)

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 80 %.