Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Naše idylická přítomnost
Michal Novák, 15.1.2011
Disponujeme-li takovým národním charakterem, jak nám ukazuje poměrně překvapující koncepce Našich furiantů v provedení herců Divadla v Dlouhé, tak potěš koště. Na jeviště nastoupí společnost jelimanů, vykutálených podšívek či pazdrátů a odprezentují přehlídku takových typů, až je z toho zrcadla docela zle. Na každé postavě je nějaký ten charakterový vroubek, což by ani tak nevadilo, jako skutečnost, že i chování lídrů téhle společnosti nemá daleko k besídce zvláštní školy. Naše furianty Divadla v Dlouhé nutno ocenit za přesný kontext inscenace s čecháčkovstvím všeho druhu (včetně nejen fanfarónského, ale i hysterického, agresivního či egocentrického) a dnešní dobou vůbec. Režisér Borna nám ukázal vzorník typů, aniž by divákovi vnucoval, že jde o vzorník (nás). Už to působí jako otřepaná fráze, ale hodí se to: Inteligenci národa neurčuje počet akademiků v Akademii věd, nýbrž...

Takže líbezná „krojovaná klasika“ se v Dlouhé nekoná. Mnohé scény jsou vyostřené, nemilosrdné, bez jakékoliv idealizace. Střídají se, aniž by se některá dočkala výraznějšího akcentování, je to obrázek jednolité vesnické společnosti, jejíž myšlenkový potenciál se líně rodí v chalupách nebo u stolů v hospodě. Inscenace přitom není výsměšná, cítíme, že i ty staré časy mají něco do sebe, s touto rovinou se však moc nepracuje. Nebyl by to Jan Borna, aby do „drsného“ tématu nevklínil i nějakou tu lyriku. Tvoří ji poměrně poetické písně, většinou vycházející z obrozeneckých textů. Opět bych si postesknul, že tento nápad – pro vytváření pocitového kontrastu – mohl být zapojen do hry více.

Viděl jsem premiérové představení. Zjevně nebylo obroušené a je jasné, že rozháranost zejména první půlky se do budoucna usadí a dění na jevišti získá to pravé tempo. Davové scény nebyly zvládnuté, herci o sebe dost „zakopávali“. Je otázka, zdali reprízy spraví i přemíru chaosu nebo eliminují humor, který se dostával za hranici vkusu.

Těžko z herců někoho vyzdvihovat. Každá figura slouží celku, který jak jsem naznačil, si drží svůj konstantní, drasticky groteskní pohled na ty lidičky v Honicích. Těšte se na spoustu hravých detailů ve stylizaci jednotlivých postav, samozřejmě brunátné obličeje a „kohoutí“ souboje Buška a Dubského, zajímavě vykloubené pojetí postavy Kristýny, absurdní spory, nadutost, exponované výlevy a tak dále. Vítejte v idylické naší přirozenosti.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.