První letošní inscenací v Divadle Petra Bezruče je hra OBRAZY DORIANA GRAYE. Jak už název napovídá, jde o netradiční pojetí, ozvláštněné podáním upraveného textu románu dramaturgem Peterem Galdíkem a režisérem Tomášem Loužným ve tvaru vícehlasého, lehce dotvořeného a v náznacích aktualizovaného známého textu. Podle jejich vyjádření jsou přitom využity principy populárního true crime žánru. Premiéra se uskutečnila 16. ledna.

Inscenace se odehrává na scéně navržené Jánem Terebou, kde uprostřed stojí výtvor připomínající ohromný drátěný koš otevřený k jevišti. Vpředu je nastaven obrysem spodní půlky dvanáctistěnného hranolu, který spolu s košem a okolím tvoří hrací plochu. Herecké kostýmy nejsou příliš výrazné, stylizaci naznačují jen vzorované vysoké kalhoty a tvarované bílé košile. Hudba Ivo Gregorce Sedláčka stvrzuje dění agresivně hlučnými táhlými tóny, později střídanými kratšími, objeví se i lehký popěvek.

Tomáš Loužný (34) nedávno v naší Komorní scéně inscenoval text Johanny Kapstein Historka o sv.Magdě, kde je mrtvá osoba rekonstruována v řeči čtyř mluvčích. V OBRAZECH DORIANA GRAYE je těch mluvčích šest, kteří se v různých rolích neustále střídají a každý odhaluje jinou část Grayova obrazu. Připomíná to podle režiséra formát true crime, kde se s pachatelem nemluví, ale zkoumají jeho motivy, detaily, psychologické profily a cesta ke zločinu. 

Příběh Doriana Graye, jehož duše byla vtělena do obrazu zachycujícího jeho půvab, portrétu, který stárne místo něj a on sám zůstává krásný, věkem ani zvrácenostmi nedotčen, střídavě odhalují a prožívají tři herci a tři herečky, přitom se střídají v rolích Graye, jeho přátel i známých. Děj se odvíjí od počátku, kdy byl Gray nalezen mrtev u obrazu, který probodl, postupně přes jeho nepravosti a zlé činy až do hořkého konce. Před divákem se vynořuje nejen Gray a jeho milá, ale i citlivý malíř Basil, cynický lord Henryho a další postavy.

Každý z herců, Anna Červeňová, Vít Hofmann, Magdaléna Holcová, Kateřina Krejčí, Jáchym Kučera a Hynek Tajovský různým způsobem prožívá rozličné role, které si prohazují. Všichni se mění podle inscenované situace a proměnu přibližují i pomocí oblékání či svlékání stylizované košile. Pohybují se uvnitř konstrukce hranolu a drátěného koše (někdy téměř akrobaticky) i mimo ně, přebírají role, deklamují a hrají, přitom chodí, běhají, svíjejí se i leží. Při návštěvě divadla sledují imaginární děj odehrávající se kdesi v hledišti a v závěrečné scéně zvráceně oslavující mužské tělo jsou polonazí muži oblékáni do šněrovaček. Náladu každé situace pomáhá navodit i nasvícení scény a hudba. To vše zpřítomňuje divákům drama, které se odehrává na jevišti i v jejich myslích. 

Rekonstruovaná a přetvořená hra OBRAZY DORIANA GRAYE je působivá nejen pro výraznou režii, ale i pro přesvědčivé projevy všech herců. Její neobvyklý tvar především zaujme zkušeného divadelního diváka, obávám se však, že běžným návštěvníkem nebude snadno přijat, jak napověděl méně nadšený potlesk než obvykle.