Poslední premiérou sezóny v KS Aréna je hra Tomáše Vůjtka ŠVEJKŮV NÁVRAT, která líčí Haškův návrat do vlasti a jeho další, krátké ale významné působení. Ve hře nás autor seznamuje s jeho ruskou ženou Šurou i s českou manželkou Jarmilou a jejím otcem, s jeho přáteli, druhy a kumpány Zdeňkem Kudějem, Emilem Arturem Longenem, Xenou Longenovou, Františkem Langrem a hospodským Invaldem, připsány jsou postavy detektiva, redaktora a legionáře. Doplněním několika jmen, s nimiž Hašek přišel do styku, byť jen zprostředkovaně, tak vznikl přitažlivý obraz dokreslující jeho osobnost a zejména okolnosti vzniku jeho slavného Švejka. Premiéra inscenace v režii Ivana Krejčího byla 11.června.

Diváky uvítá jeviště se čtyřmi malými stoly, uprostřed vzadu je výčep, kolem stěny s obrazy a svíce. Tuto minimalistickou scénu Milana Davida už hra neopustí, jen stoly se přeskupí. Kostýmy Marty Roszkopfové jsou účelné a kontrastní, od strohého vojenského stejnokroje (Šura) přes noblesní oděv (Jarmila) až po oblečení herečky-osudové ženy (Longenová). Děj nenápadně doprovází hudba Ondřeje Švandrlíka.

Hra začíná rozhovorem socialistického redaktora se Šurou, v němž vyzdvihuje Haškovo působení v Rusku, poté následuje scéna v hospodě, kde kumpáni zapíjejí jeho pohřeb a vzpomínají. Pak už děj pokračuje od počátku, oslava štědrého dne u Longenů, napadení Haška legionářem, zdravotní prohlídka u kamaráda Langera, setkání Šury s Xenou, detektivova návštěva, schůzka s Jarmilou a současné setkání Haška s Jarmilou a Šurou. V druhé půlce hry pokračuje rozhovor Šury s redaktorem, následuje pobyt Haška v lipnické hospodě, Jarmilina návštěva rodičů, Šuřin příjezd, konfliktní setkání Šury a Jarmily, problémy kolem peněz, pro které jela Šura do Prahy, problematická smlouva Haška s Longenem a citace kritik Švejka, rozhovor Xeny a Šury o přednostech svých mužů. Hru uzavírají kakofonická vyjádření Longena, Kuděje, Xeny, Jarmily, Šury o Haškovi, skeptické proroctví o budoucnosti Švejka, rozhodnutí soudu o dědictví a vše končí rozjasněným předsmrtným Haškem, vzpomínkou na kritiku Maxe Broda:"Tvorba Haškova je nejvyššího druhu; dovedl vzít postavu z hlubin národního ducha a ukázal ji, jak proniká do národního vědomí."

Haška pojal Josef Kaluža s celým svým talentem a vykreslil se všemi odstíny jeho osobnosti: jako střízlivého rozvažujícího nad svým postavením i skutky, jako opilého kumpána hospodského a dalších, jako někdejšího kamaráda Langera, jako vypočítavého autora Švejka a trochu zlomyslného autora Longenovy hry, jako furiantského autora sepisujícího román, kdy se mu zachce a především jako partnera dvou žen, kterým uhýbá, prosí je a především se jim oběma vylhává. Kontrast jeho dvou žen nemůže být větší: na jedné straně většinou rusky mluvící, přímočará a ovšem i tvrdá a lstivá Šura Aleny Sasínové-Polarczyk držící se Švejka jako klíště, na druhé straně měšťanská panička a spisovatelka Jarmila Terezy Cisovské, která musí uhýbat otci a při tom přesvědčivě bojovat se Šurou a Haškem o jeho přízeň už kvůli jejich synkovi.

Haškův svět rozšiřují další postavy. Především je to suverénní bohém Longen Vojtěcha Lipiny pojatý s jeho komickým a ironickým talentem, jeho žena Xena Kristýny Panzenberger Krajíčkové jako histriónská a svými ambicemi sebezničující herečka, Kuděj Vlastimila Burdy jako bouřlivácký anarchista a klidný, rozvážný hospodský Jana Chudého, který se s Haškem kamarádí a pěstuje si ho jako utrácivého hosta. Současně si zahrál i mstivého legionáře, který opilého Haška zmlátí. Z jiného světa je Jarmilin otec Mayer, kterého Vladislav Georgiev pojal jako rozčileného měšťáka, jemuž však energie dlouho nevydrží. Komisní postavu zpovídajícího a Haška s despektem hodnotícího detektiva a současně i oslavného redaktora si zahrál Jan Lefner.

Zpočátku může být divák trochu zaražen hospodským křikem a řevem opileckých a vrávorajících postav. Později to přijme jako tvůrčí záměr snažící se postihnout oba póly Haškovy osobnosti, ten je totiž ve střízlivém stavu dobrosrdečně otevřený, velkorysý a přátelský k ženám i ke svým druhům a známým. Vystupuje tu jako nejvýraznější charakter obývající scénu, o jeho úspěších se dozvíme až postupně, ze zisku z prodeje Švejka a ovšem z článků a kritik rozebírajících jeho mistrovství. Jeho celý a v podstatě malý svět nám plasticky a přitažlivě zpřítomnil autor Tomáš Vůjtek a režisér Ivan Krejčí prostřednictvím dokonalých hereckých výkonů souboru. V Komorní scéně Aréna tak vznikla další skvělá hra, která nadlouho utkví v paměti.