Divadlo pod Palmovkou je mi sympatické mj. proto, že umí nevázat se encyklopedickými škatulkami. Višňový sad tam neměl tu únavnou sentimentální pachuť, ale byl tragikomickou smrští v intencích původního záměru velkého Čechova. Také Gazdina roba Gabriely Preissové se v DPP nehraje jako tzv. realistické drama. Proč taky, když je to balada jak vyšitá. Baladický oblouk je režisérem Petrem Kracikem vyklenutý mistrovsky a nejde si nevšimnout, že díky tomu do publika nejdou žádné umělé emoce ústředních postav té hrozné a bezvýchodné zápletky. Podobně jako balada předurčuje osud, tak i inscenace spěje k tragické tečce s mrazivou přesností. Jen něco malého inscenaci chybí k „top“ zážitku. Marně přemýšlím, kde hledat tu nepatrnou nedotaženost. Moc se mi do úvah totiž pletou tristní pokusy herců o slovácké nářečí. Na Slovácku se ostatně říká: „Mluv, jak ti zobák narost, jinak budeš směšný.“ Mělnická rodačka, kterou všichni mají za Brňačku, Jitka Čvančarová, v titulní roli je ovšem výborná. Znamenám si ji pro anketu. Z dalších výkonů mě zaujal zejména ten Radka Zimy (Samko).

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.