Slavný román Borise Viana z roku 1947 si našel cestu i na Malou scénu ABC. V režii Věry Maškové se směle zařadil po bok inscenací, které v posledních nejméně čtyřech variantách téměř zaplavili české scény. Samozřejmě nikoli náhodou, protože renesanci tohoto tématu definovala existence moderního filmového přepisu Michela Gondryho Pěna dní (L'Écume des jours, 2013) s Audrey Tautou. 

Malá scéna ABC funguje zcela mimo klasickou dramaturgii MDP a měla jsem proto pocit naprosté svobody. Hru jsem zvolila pro své rozpaky z filmové adaptace a jako již tolikrát, jen srovnání s odlišným přístupem k tématu mi pomohlo se vyrovnat i s tímto fenoménem. Najednou už není Pěna dní v mé mysli tolik zatížena hvězdnými osobnostmi Tautou a Omara Sy, kteří jakoby již už ani nedokázali vystoupit z postav, které je proslavily napoprvé. 

Okouzlení z Vianova světa protagonisty, jež nemusíme chápat jako herecké hvězdy, ale pouze jako herce je někdy naprosto ideální. Jen lituji, že takto minoritní představení je předem odsouzeno jen k minimální pozornosti. Což je samozřejmě znát už na logice blogu při absenci vlastního profilu na této db.

 Malá scéna ABC

 Film Michela Gondryho