Kniha Ať vejde ten pravý se po svém vydání stala malým fenoménem. Bestseller byl dvakrát zfilmován, vznikl podle něho televizní seriál a není tedy divu, že došlo i na divadelní adaptace. A že je o ně zájem - jak ze strany tvůrců, kteří se do nich s chutí pustili, tak ze strany diváků - pražská derniéra této knižní adaptace byla beznadějně vyprodána dlouho dopředu a dočkala se i standing ovation. 
Co za tak kladným přijetím stálo? Rozhodně dokonale zachycená neutěšenost chudého betonového sídliště a depresivního života jednoho dvanáctiletého chlapce, který žije jen s nevyrovnanou alkoholu holdující rozvedenou matkou, bez otce, který o něj ztratil zájem, a bez přátel, zato se svými šikanátory neustále za zády a s výčitkami o své neschopnosti, které slýchá doma. Pak ale potká divnou holku odvedle a syrová upírská romance může začít...
Představení stojí především na úctyhodném výkonu Denisy Barešové v hlavní ženské roli. Její Ellie je dokonalým ztělesněním monstra v těle křehké nevinné dívenky, neustále lapené mezi mentalitou věčně dvanáctiletého dítěte a něčím mnohem zralejším a zlověstnějším. Její nepředvídatelnost a zároveň překvapivý zájem, odpudivost a zároveň roztomilost, dětinskost a zároveň odpornost nemohou nezaujmout, stejně jako její znepokojivé trhané pohyby. Pohybově je role neuvěřitelně zvládnutá, a především Elliino plíživé plazení mezi okny bytů dává tušit, že není bytostí tak úplně lidskou...Vše ještě podtrhuje skvělá práce, kterou na její postavě odvedli v maskérně a kostymérně - Ellie je přesně tak zubožená, neudržovaná a omlácená, jak by podle předlohy být měla. 
Za zmínku stojí také úžasné otočné kulisy, které podle úhlu pohledu představují jednu ze tří hlavních scén: zamřížovanou školní šatnu, neudržovaný dvůr domu s kovovým schodištěm, špinavými okny domu a jedinou pouliční svítilnou, a nad sebou postavené pokoje Oskara a Ellie, umístěné v betonových holobytech. Multifunkčnost jediné kulisy umožňuje působivé prolínání scén - malý Oskar sleduje televizní zprávy, v nichž vyšetřovatel promlouvá k národu ohledně řádění masového vraha, zatímco onen vrah jen o kousek dál na scéně podřezává další mrtvolu...
Adaptace je atmosférická a přenáší všechny důležité emoce na diváka, větší kontext nebo vztah k postavám si z ní ale neuděláte. Před návštěvou divadla je tedy lepší přečíst si knihu nebo zhlédnout jeden z filmů.