Při vstupu do prostor divadla jste přivítáni knězem. Zvláštní? Vůbec ne. Brány kostela se otevřou za patnáct minut. Vítejte v Salemu...

Čarodějky ze Salemu začínají podivně. Úklidem po propařené noci a omluvou, že kvůli trochu přestřelené párty se dnes hrát asi nebude. První část vystoupení trochu nudí - sledujeme opravdu autentickou (nejspíš vzhledem k věku herců) ranní scénu po mejdanu. Máme tu nadávky, zvracení, osahávání, pláč, hysterické scény, rvačky, hádky...Vše působí tak reálně, že máte pocit, že sledujete scénu z opravdového života. A pokud vás adolescentní dramata moc neberou, nebude vás bavit ani tohle. 
Hlavní část, kvůli které jste přišli - tedy historické drama - je ovšem skvělá a jasně ukazuje, že i za málo peněz se dá udělat hodně muziky. Zde už se žádné překvapení nekoná, snad kromě opakovaného hitu Až od Katapult, který je prezentovaný velmi pěkně - jen jsme nepochopili jeho relevanci k příběhu. Jinak se ale Čarodějky ze Salemu drží předlohy Arthura Millera. Scény jsou překvapivě intenzivní, silně prožité a nabité emocemi. Prožívané hlasy jsou při křiku tak realistické, že strach jsme pociťovali i my v hledišti. Je úžasné, jak moc malá scéna o pár hercích dokáže vtáhnout do děje a strhnout.
Člověk by to do herců vůbec neřekl, že jsou vlastně ještě studenti - jejich projev je profesionální, syrový, živý a opravdový. Věřím, že mají před sebou hereckou budoucnost.
Tady jde o dobře investovaný čas a jsem ráda, že jsem se se slavným příběhem konečně seznámila právě tímto způsobem.