Hey, Earth!

"Viděla jsi představení Hey, Earth? Mám koupit lístky?"
"Kup, určitě to bude super jako všechno na jatkách."

Nebylo! Tohle představení se opravdu nepovedlo a upřímně se divím, že si vůbec zasloužilo dostat se do repertoáru jatek. Jedná se o nekonečně dlouhé a nezáživné úseky, které by se daly shrnout následovně: sekvence přesunování bílých krabic, sekvence házení krabicemi, sekvence všichni točíme rukama, sekvence akrobacie (která byla skutečně povedená a kéž by trvala déle než 10 minut) a sekvence skákání na místě. Ač mě to velmi mrzí, protože mám jatka jinak nesmírně ráda, toto představení nedoporučuji.

87 %
Zde asi bude i dle předchozího prvního komentáře platit, že co člověk, to jiný názor. Musím říct, že popis představení ve mně vyvolal očekávání něčeho úplně jiného a v prvních 20 minutách jsem z toho byl překvapený. Když jsem si uvědomil, že dnes se asi opravdu o hraní a děj jednat nebude, ale musím se zaměřit na smysly, pocity a vizuální stránku představení, tak mě to začalo opravdu hodně bavit. Vizuálně perfektní! Mnohdy vše stálo na detailech a "performeři" mají můj obdiv, jak se dokázali všechno naučit, aby nic nezkazili a nezpůsobili kolegovi újmu na zdraví. Protože představení je dost fyzicky namáhavé. Místy jsem až trnul. Skvělé!

Po shlédnutí tří představení (Cesty, Volání divočiny, Okamžik) Cirku La Putyka jsme směle a s nadšením vyrazili no nový kus H.E. Plní očekávání jsme prvních čtyřicet minut kroutili hlavou nad prázdným sdělením a neuspořádaným vystoupení osmi experimentálních umělců. Po deseti minutovém záblesku čísel z dílny Cirku se opět scénář a "divadelní" výkony vrátily zpět do vágní šedi celého představení. Mnoho lidí nevydrželo a odešlo před závěrem představení. My odešli deset minut před koncem. Tenhle kousek se opravdu nepovedl. V případě že autor chtěl vyjádřit pocit změti, chaosu a neuspořádání, tak z tohoto pohledu se představení naopak povedlo.

"Viděla jsi představení Hey, Earth? Mám koupit lístky?"
"Kup, určitě to bude super jako všechno na jatkách."

Nebylo! Tohle představení se opravdu nepovedlo a upřímně se divím, že si vůbec zasloužilo dostat se do repertoáru jatek. Jedná se o nekonečně dlouhé a nezáživné úseky, které by se daly shrnout následovně: sekvence přesunování bílých krabic, sekvence házení krabicemi, sekvence všichni točíme rukama, sekvence akrobacie (která byla skutečně povedená a kéž by trvala déle než 10 minut) a sekvence skákání na místě. Ač mě to velmi mrzí, protože mám jatka jinak nesmírně ráda, toto představení nedoporučuji.

87 %
Zde asi bude i dle předchozího prvního komentáře platit, že co člověk, to jiný názor. Musím říct, že popis představení ve mně vyvolal očekávání něčeho úplně jiného a v prvních 20 minutách jsem z toho byl překvapený. Když jsem si uvědomil, že dnes se asi opravdu o hraní a děj jednat nebude, ale musím se zaměřit na smysly, pocity a vizuální stránku představení, tak mě to začalo opravdu hodně bavit. Vizuálně perfektní! Mnohdy vše stálo na detailech a "performeři" mají můj obdiv, jak se dokázali všechno naučit, aby nic nezkazili a nezpůsobili kolegovi újmu na zdraví. Protože představení je dost fyzicky namáhavé. Místy jsem až trnul. Skvělé!

Po shlédnutí tří představení (Cesty, Volání divočiny, Okamžik) Cirku La Putyka jsme směle a s nadšením vyrazili no nový kus H.E. Plní očekávání jsme prvních čtyřicet minut kroutili hlavou nad prázdným sdělením a neuspořádaným vystoupení osmi experimentálních umělců. Po deseti minutovém záblesku čísel z dílny Cirku se opět scénář a "divadelní" výkony vrátily zpět do vágní šedi celého představení. Mnoho lidí nevydrželo a odešlo před závěrem představení. My odešli deset minut před koncem. Tenhle kousek se opravdu nepovedl. V případě že autor chtěl vyjádřit pocit změti, chaosu a neuspořádání, tak z tohoto pohledu se představení naopak povedlo.

87 %
Zde asi bude i dle předchozího prvního komentáře platit, že co člověk, to jiný názor. Musím říct, že popis představení ve mně vyvolal očekávání něčeho úplně jiného a v prvních 20 minutách jsem z toho byl překvapený. Když jsem si uvědomil, že dnes se asi opravdu o hraní a děj jednat nebude, ale musím se zaměřit na smysly, pocity a vizuální stránku představení, tak mě to začalo opravdu hodně bavit. Vizuálně perfektní! Mnohdy vše stálo na detailech a "performeři" mají můj obdiv, jak se dokázali všechno naučit, aby nic nezkazili a nezpůsobili kolegovi újmu na zdraví. Protože představení je dost fyzicky namáhavé. Místy jsem až trnul. Skvělé!

"Viděla jsi představení Hey, Earth? Mám koupit lístky?"
"Kup, určitě to bude super jako všechno na jatkách."

Nebylo! Tohle představení se opravdu nepovedlo a upřímně se divím, že si vůbec zasloužilo dostat se do repertoáru jatek. Jedná se o nekonečně dlouhé a nezáživné úseky, které by se daly shrnout následovně: sekvence přesunování bílých krabic, sekvence házení krabicemi, sekvence všichni točíme rukama, sekvence akrobacie (která byla skutečně povedená a kéž by trvala déle než 10 minut) a sekvence skákání na místě. Ač mě to velmi mrzí, protože mám jatka jinak nesmírně ráda, toto představení nedoporučuji.

Po shlédnutí tří představení (Cesty, Volání divočiny, Okamžik) Cirku La Putyka jsme směle a s nadšením vyrazili no nový kus H.E. Plní očekávání jsme prvních čtyřicet minut kroutili hlavou nad prázdným sdělením a neuspořádaným vystoupení osmi experimentálních umělců. Po deseti minutovém záblesku čísel z dílny Cirku se opět scénář a "divadelní" výkony vrátily zpět do vágní šedi celého představení. Mnoho lidí nevydrželo a odešlo před závěrem představení. My odešli deset minut před koncem. Tenhle kousek se opravdu nepovedl. V případě že autor chtěl vyjádřit pocit změti, chaosu a neuspořádání, tak z tohoto pohledu se představení naopak povedlo.