Rita

65 % Křehký i rázný sourozenecký duel. Přestože konfliktně nahlíží na otázku důležitého rozhodnutí, autorka jej obdařila přívětivým humorem a jako klíč, co může proměnit vektor pohledu, použila domácí čtyřnohou přítelkyní Ritu a její odchod do psího nebe. Hra španělské dramatičky obsaženým tématem dá vzpomenout na jedno známé dílo jejího francouzského kolegy F. Zellera. Režisérka Viktorie Čermáková inscenaci postavila na jevištní partneřině Jitky Ježkové a Filipa Rajmonta, jež své postavy vedou v civilní a emoční přesnosti. Inscenace, ač skromná na jiné prostředky, potvrzuje proměnu dramaturgie Divadla Metro do smysluplného směru.

Rita s lehkostí balancuje mezi humorem a vážnými tématy. Zdařilá hudba P. Horváthové zde není pouhým doplňkem a podkresem, ale svěžím a přirozeně integrujícím prvkem, který zapamatovatelně dotváří atmosféru, podtrhuje emoce a posouvá děj. Režie V. Čermákové citlivě a precizně pracuje s každým úhlem pohledu a přináší vyvážený, plynulý tok inscenace, jež se dotýká křehkosti důležitých rozhodnutí a zkoumá propojení lásky a zodpovědnosti v nečekaných okamžicích. J. Ježková vytváří s F. Rajmontem výborně vyvážený herecký tým. Její hlas jemně hladí smysly a dodává postavě hlubší rozměr. Scéna, byť jednoduchá, efektivně podporuje děj a jeho vývoj.

Křehký, jímavý příběh dvou sourozenců, kteří jsou konfrontováni s nenadálostí situací, při nichž mají rozhodovat o svých nejbližších, otevírá otázku, jak složité je někdy pravdu říkat, ale násobně složitější ji tajit, nebo oklikou zaobalovat. Permamentně jiskrné dialogy koření vlídný humor, který vychází ze života a počínání obou dodává patřičný lidský rozměr a publiku dostatečný prostor adekvátně se vcítit do děje. Vše podtrhují soustředěné herecké výkony Jitky Ježkové a Filipa Rajmonta, kteří po celou dobu skvěle partneří, svěřeným postavám propůjčují šmrnc uvěřitelnosti a katarzní "třaskavá" tečka je v jejich podání vysloveně odzbrojující.