Vyžeňte lvy!

Apokryfy Karla Čapka podávají nadčasový obraz, jaký dopad mají „velké“ události na obyčejné lidi, kteří řeší své „malé“ následky. Oproti rozhlasovému zpracování L. Engelové z roku 1998 se v první části odehrají jen čtyři apokryfy, druhá část je pak koláží z jiných Čapkových textů (fejetonů, bajek, úryvků z dramat), spojnicí má být jakési soudní zasedání. Snaha dodat apokryfům obecnější rozměr či širší společenský kontext příliš nevychází, nesourodost scénáře zmírňuje vklad herců. S kultivovaným humorem a nádherným jazykem si lépe rozuměli B. Hrzánová a T. Pavelka, J. Meduna myšlenkovou náplň tlumil přílišným soustředěným na přednes a gagy.

Koláž ze čtyř Čapkových Apokryfů a útržků z dalších jeho textů dokládá, jak nadčasový autor to byl a jak dobře uměl vystihnout povahopis českého člověka. Jeho libozvučný a čistý jazykový styl je navíc pro svébytné prostředí poetické Violy jako stvořený. Herecký trojlístek pak nechává všem myšlenkám a trefným postřehům adekvátně vyznít zdařilou interpretací.