Strašnice, mordů plný ulice

54,99 % Druhá divadelní procházka Strašnicemi, tentokráte příliš roztahaná, jednotlivé dramatické zastávky působily spíše jako osvěžení na cestě Mojžíšova lidu pouští než cíl hodný dosažení, vesmír (či člověk) má dobrý smysl pro humor, když režii svěřil Janu Fričovi, který se nebojí jít za hranu možného a snesitelného, dotažení do důsledků je nejvyšší formou karikatury. A již jistě osudovým vtipem byl řidič troubící na divadelní procesí, jež mu stálo v cestě, toť vulgárně materialistický důkaz faktu, že si divadlo sice může nárokovat širé okolí, to se ale jen proto jevištěm nestane.