Superpozice

Scénická úvaha. Dvě postavy pohybující se prostorem (bloudící X a meziprostor ◊) představují dvojitou spirálu symbolu a znaku. Představují dvě existující formy, které jsou neustále v opozici, jsou vzájemnými protipóly, pro což ale není žádné přesné vysvětlení. Jednou se zdálo X, že je motýl, jenž jen tak poletuje. Motýl se cítil motýlem a byl sám se sebou spokojený – dělal, co se mu zlíbilo, nevěděl, že je X. Existuje polarita, opozice mezi produkcí a sváděním, politickou ekonomií a smrtí, fatálním a banálním. Nelze však říci, že v tom všem je obsažena existence pokroku. X, ◊ se navzájem překřižují, sklouzávají jeden do druhého, mísí se. Všechno je dáno na začátku, pak nastává jen modulace...