Světa plný zuby

Co všechno s sebou přináší střední věk a co všechno může jednoho dne kohokoli z nás potkat? Mrazivě realistická hra, která trefně pojmenovává problémy lidí překračujících čtyřicítku. Postavu muže řešícího hned několik krizových životních situací najednou dokázal T. Krejčíř postihnout věrohodně, mezi rolemi bratra Filipa a Ulfa se "mrštně" pohyboval Jiří N. Jelínek. Nejlépe si však vedl M. Mejzlík coby otec zápasící s atakou demence. Kromě čtyř vyrovnaných hereckých výkonů mě na inscenaci zaujala i originální výprava beroucí na zřetel horší akustiku divadla (hercům bylo rozumět ze všech úhlů).

Jsi syn a otec a čerstvě nezaměstnaný, se stále intenzivnějším pocitem zaseknutých dvířek vozíku na horské dráze středního věku. Včil balancuj!

Příběh muže na vrcholu sil, od kterého celý svět něco chce, zatímco on by chtěl aspoň na chvíli od všeho utéct, jenže tak svět holt nefunguje. Ač jde o drama jednotlivce, jeho (znepokojivá) univerzálnost ukazuje v plné nahotě temnou stránku neoliberálního individualistického paradigmatu, pod jehož praporem se svět s písní na rtech žene do pekla totálního vyčerpání.

Hra zobrazuje realitu kolem nás, v podobných situacích se snadno může ocitnout každý. R Reflexe je přínosná a zajímavá zejména postavením známých problémů do nečekaných a často krutých souvislostí. Režisérka text nepokazila, hra v této interpretaci vyzněla, ale řešení vnějškových prostředků (práce s prostorem, přeměny a přechody mezi scénami) nebylo často ku prospěchu. Stejně tak by se našly situace, jejichž smysl mohl vyznít přesněji. Na hlavním představiteli T. Krejčířovi byla chvílemi lehce patrná nejistota, roli však obsáhl. Ostatní své úkoly zvládli dobře. Inscenace za pozornost stojí.

Zajímavá inscenace, kde i přes nepříliš šťastnou režii zažije divák okamžiky velice silných emocí. Tomáš Krejčíř náročnou roli zvládá, herecky ovšem kraluje Miloslav Mejzlík. Mé první setkání se Strašnickým divadlem rozhodně nebylo poslední!