Penelopa

Jiří Bábek svou většinou nenápadnou a přitom vhodnou režií dokázal vystihnout podstatu různorodých inscenovaných textů, u některých rovněž zdatně vybalancoval správnou míru nadsázky a nechytil se do pasti, do níž bylo snadné spadnout. Penelopa je hra, k níž je obtížné najít klíč a režisér se s ní příliš nepopral. Také herci se hrou zápasili s kolísavým úspěchem; realističtější podání Z. Dolanského a J. Someše neladilo s nadsázkou a humorem hry, k nimž měli lépe našlápnuto Š. Benoni a Z. Velen. I v dobrém souboru se občas objeví méně vydařený titul.

64,99 % Po Skromnosti druhý text inscenovaný v Komorní činohře, s nímž si nevím rady. Padesát odstínů mužství, šedého svou neschopností skutečné akce, touha mimo rámec oficiálních hodnot, fungující dynamika mezi postavami a rozvíjející se příběh, který spěje... No právě, k čemu? Čekaje s postavami v bazénu viděného vlastně ani nevím, kterým směrem se obrátit, abych zahlédl Penelopu smyslu.