V oku smyčky

Inscenace na pomezí pohybového divadla a činohry si vzala jako předlohu rozpravy o dobrovolné smrti, které Jean Améry napsal dva roky před vlastním uskutečněním sebevraždy. Když hra přecházela do fyzického divadla, byla zajímavá (především pak Kateřina Dvořáková), a bylo znát, že se v tomto oboru režisérka H. Třešňáková pohybuje suverénně a zručně. Činoherní herectví, i přes zajímavý aspekt "Ivana Chýlková v MeetFactory", však působilo dosti nevyrovnaně, což ve finále způsobilo, že jednotnost inscenace byla brzy pryč a jednalo se tedy spíše o podívanou, než o předání jistě zajímavých myšlenek.

Oceňuji konzistenci dramaturgie Meetfactory, jde o další inscenaci, která mě zcela míjí. Sice má svou atmosféru a jsem schopen v ní sem tam identifikovat komentář k tématu sebevraždy, ovšem nahlíženo jako celek může vyzdvihnout leda fyzickou kondici Kateřiny Dvořákové.