Jméno

Velmi svěží příběh s okouzlujícími dialogy a řadou dějových překvapení.

Tato hra je prostě dobrá a vděčná a naštěstí se ukázalo, že ji nejde jen tak lehce zkazit. Přesto bylo toto nastudování ze všech tří, které jsem viděl (pražské, brněnské), nejslabší, a to, troufám si říci, zejména kvůli osobě Jana Ťoupalíka, který vůbec svoji postavu herecky ani charismatem neobsáhl (a místy měl problém vůbec s technikou jevištní řeči). Naopak zaujal mě velmi solidní Vojtěch Lipina. Režisér do výsledného tvaru příliš velký vklad nevnesl. Doporučuji pro všechny, kteří hru ještě neviděli a nemají šanci ji vidět jinde.

Skvěle napsaná (tragi)komedie s brilantními dialogy, nadhledem a černým humorem, ve které tepou emoce, a kdy dokáže jedno slovo otočit přátelskou atmosféru o sto osmdesát stupňů. Inscenátoři dobře dělají, že se představení hraje bez přestávky, umožňují tím větší gradaci příběhu. Režie místo hereckých výkonů dává důraz spíše na komediálnost. Scéna je dobře vymodelovaná, kdy podlaha de facto kopíruje slavný obraz od Pieta Mondriana, jenž je pověšen na zdi pokoje. Každá postava dostane prostor, působivý je zejména závěrečný monolog Lenky Kočišové, která je do té doby za "tu pravou housewife".