Profil uživatele

Zdarda

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 9 % (27)
Lukáš Dubský: 10 % (15)
Michal Novák: 10 % (12)
Pavel Širmer: 10 % (19)
Helena Grégrová: 11 % (14)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>

(zadáno: 23.1.2019)
Tři mušketýři - Divadlo Broadway: 40 %
"Klín klínem vytloukám," tak to bylo k popukání.
(zadáno: 31.10.2018)
Kníže Myškin je idiot - Divadlo Husa na provázku: 70 %
Inscenace, která je založena na principu epického divadla, podstatně redukuje Dostojevského rozvětvenou fabuli a tematizuje klíčové události románu. Nenásilný akcent na aktuální společensko-sociální motivy (peníze, ziskuchtivost, protřelost, amorálnost, ateismus) dává Morávkově opusu nadčasový význam. Inscenaci povyšuje promyšlená režijní koncepce (jednoduchá scéna) dobré (i když někdy přeexaltované) herecké výkony, zejména Jiří Vyorálek a Simona Peková stojí za vidění. Občas rušivé bylo neustálé shazování předlohy a velmi časté řvaní.
(zadáno: 25.8.2018)
Romeo a Julie - Letní shakespearovské slavnosti: 90 %
Jedná se o krásnou inscenaci jako stvořenou pro letní scénu, která v každém zanechá silný dojem. Stará verze by snad už ani nemohla bavit, SKUTR nalézá v textu mnoho nových nápadů (káva, motýlí křídla, která dodala celému příběhu nový význam?). V první půli převládá groteska, i přes pubertální nadsázku se neztrácí kontext, druhá půle je temnější a dojemnější. Celková atmosféra připomíná sen. Skvělá puberťačka Voříšková, zamilovaný Sklenář, osobitý Rašilov, Cina s Vančurou jsou docela přesný odraz současných teenagerů. Perfektní scéna, jímavá hudba (variace Glasse) i pěkná choreografie.
(zadáno: 27.6.2018)
Petr a Lucie - Moravské divadlo Olomouc: 50 %
Inscenace není zdařile dramaturgicky upravena a poněkud šustí papírem. Připsané současné postavy Petra a Lucie, kteří komentují příběh mladšího páru, zbytečně popisují to, co se dá odehrát na jevišti. "Originálního" páru Petra a Lucie je v představení kupodivu málo, scény večeří u Petrových rodičů vyznívají zdlouhavě, motivy odsouzení války jsou zploštělé. Velmi povedená se jeví scénografie, jenž svým rozdělením prostoru propojuje přítomnost s minulostí. Proto trochu zamrzí závěrečné plátno. Herecky je uvěřitelnější Kristýna Krajíčková, naopak Marek Pešl není v roli Petra nejpřesvědčivější.
(zadáno: 19.5.2018)
Nora (Domeček pro panenky) - Divadlo pod Palmovkou: 50 %
Nebeský se v charakterizaci postav uchyluje ke groteskní nadsázce a soustředí se na partnerské drama o nedorozumění a přetvářce. Dočkalová podává výjimečný herecký výkon, ovšem bohužel, stejně tak jako Nora, zůstává ve svém výkonu osamocená. U ostatních postav je nedotažená práce s charaktery, ty jsou velmi zploštělé, schematické a nevýrazné. Z Torvalda se stává masochistický egoista, doktor Rank je zde téměř zbytečná postava a zejména Kristina a Krogstad vůbec nefungují jako katarzní postavy. Vtipné vložky (ruská služebná wtf.) působí podbízivě, hudební intermezza jsou totálně mimo chápání.
(zadáno: 6.5.2018)
Pomezí - Pomezí: 90 %
Fantastické představení s podmanivou dramatickou atmosférou ("Do té černé místnosti nechci jít sám.") a fascinujícími hereckými výkony s výraznou improvizací a interakcí jak s divákem, tak i mezi postavami. Někoho nejvíc baví šmějdit po domě a prohledávat propracované kulisy, někdo se snaží rozluštit příběh. Já jsem se nejvíc držel postavy hraběnky, která mě uchvátila, takže jsem se dozvěděl nejvíc její příběh.
(zadáno: 29.3.2018)
Stařec a moře - Divadlo Tramtarie: 60 %
Bathos - poprvé ho popsal Alexander Pope v eseji Peri Bathous aneb umění poklesnout v poezii (1727). Popisuje momenty v básních, kdy se vážný tón změní triviální za účelem pobavení. Juxtapozice takových momentů je vtipná, ale zkazí dramatický efekt. Ukazuje, že tvůrci nevěří kvalitě vlastního příběhu a používají vtipy, aby odvedli pozornost. Pak to vypadá, že se tvůrci bojí emocí, bojí se, že budou působit lacině. Kdykoli jsem v inscenaci cítil upřímné emoce (mimochodem, na opravdu krásné scéně), přišel bathos. Ale proč bychom se měli bát upřímného a emotivního příběhu se silným hrdinou?
(zadáno: 26.3.2018)
Bang - Divadlo Letí: 70 %
Jedná se o skvělý text, který vybízí k různým interpretacím, každá část by se dala rozebrat, co symbolizuje. Mayenburg hru napsal v mnoha úrovních - vztahy mezi postavami, v rámci Německa, zemí západní civilizace... Mayenburgovi jde hlavně o společnost, přičemž nikomu nestraní, odkrývá světlé i stinné stránky, aniž někoho soudí. V rodině zachycuje vztahy jako paralelu globálních problémů světa. Inscenace jde podle textu s tím, že každý aspekt je přehnaný do grotesky, scéna domu (opět je interpretace na divákovi) umožňuje plné soustředění na hereckou akci.
(zadáno: 21.3.2018)
Jsem do tebe - Divadlo na cucky: 50 %
It's a Match? Jen tak z poloviny. Na inscenaci jde vidět, že je určena především teenagerům. Dramaturgie se sice snaží o mozaiku třech dvojic, ale než divák pozná, že se jedná o tři různé páry, uteče téměř polovina (neúměrně dlouhé) inscenace. Když přijde rozřešení, jedna dvojice se buď nějak vytratí nebo je tak nevýrazná, že divák ji ani nezaregistruje. Mluvit o inscenaci jako o sondě do života se dá říct jen těžko.
(zadáno: 25.2.2018)
Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! Postmuzikál - Divadlo na Vinohradech: 60 %
Kohoutova adaptace hru zmodernizovala a přiblížila ji současným rockovým operám. Opět se jedná o typickou postmoderní Morávkovu režii, které vládne vizuální stránka a plno zajímavých nápadů, ale bohužel je tu přemíra stylizace a plno nesrozumitelných prvoplánových obrazů (zejména v hudbě, textu, interpretaci postav). Ústřední dvojice je rozporuplná - Havlová je unylá a bez jiskry, naopak Stropnického Cyrano je zajímavý rockový hejsek. Nejsem zastánce klasiky, ale vidět starou Roxanu nepovažuji za dobrý nápad.
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 28.12.2017)
Cyrano z Bergeracu - Moravské divadlo Olomouc: 70 %
Jedná se o inscenaci, která neobsahuje žádnou aktualizaci ani experimenty, ovšem každá složka je poctivě a s pílí zvládnutá. Jednoduchá scéna skládající se z lavic je velmi variabilní, tradiční historické kostýmy propojuje barevná symbolika (černá, bílá, rudá) a celou scénografii podtrhuje dojemná hudba. Herecky táhne (jako vždy) Petr Kubes v titulní roli, Natálie Tichánková dodává své Roxaně jímavou křehkost, ostatní herci podávají standartní výkony. Inscenace netlačí na pilu, je ztvárněna "klasickým" způsobem a vše se podřizuje krásnému příběhu a postavám.
(zadáno: 19.12.2017)
Divoké historky - Divadlo Tramtarie: 80 %
Inscenace inspirovaná stejnojmenným argentinským filmem, tvůrci jen příběhy přenesli do českého prostředí blíž k divákovi. Ten uvidí šest skvělých velmi černohumorných (a brutálních) povídek opatřených krvavým nátěrem, které spojuje motiv nasranosti a ztrácení nervů obyčejných lidí v obyčejných situacích, z čehož se stanou situace ne zrovna obyčejné, aneb kterak lze boj s větrnými mlýny vyhrát či prohrát jednoduše pouze dle odkazu Pyrrha. Povídky dokáží pobavit, ale i oslnit svou cynickou úderností, sociální kritikou a moralitou. Celek spojuje (ne)všední absurdita a vtipný nadhled Tramtarie.
(zadáno: 31.10.2017)
Růže pro Algernon - Divadlo Tramtarie: 70 %
Dojemný příběh mladíka, který se mění před očima diváků, pojala režie v postmoderním duchu, ve kterém se prolíná víc žánrů. Vedle vážných a romantických motivů se diváci taky pobaví, často inscenace zabíhá až do grotesky. Příběh ukazuje touhu po štěstí, pro které jsou lidé schopni udělat ledacos. Ale knižní předloha je oproti inscenaci o hodně silnější. Zejména vztah náklonnosti mezi hlavní postavu Charliem a slečnou Kinianovou vyznívá trochu plytce. Scéna chytře připomíná terárium pro myši, kde žije Charlie společně s Algernon. Hudba skvěle doplňuje vyvážené herecké výkony.
(zadáno: 18.9.2017)
Vzpoura nevěst - Moravské divadlo Olomouc: 20 %
Žánrově nevyhraněná inscenace bohužel neúspěšně balancuje mezi crazy komedií a vážným společenským dramatem. Stejně jako inscenace bylo i pojetí postav nejednoznačné. Kostýmy byly výrazně stylizovány, o postavách se dalo hovořit spíše o typech než o charakterech. Prvoplánové gagy a slovní přestřelky pak tvořily silný kontrast s dlouhými sebeanalytickými monology postav, při kterých se objevovaly pokusy o psychologizované herectví, což by samo o sobě nevadilo, ale jako celek vše působilo velice nepřirozeně.
(zadáno: 7.7.2017)
Richard III. - Letní shakespearovské slavnosti: 60 %
Inscenace má díky škrtům dobré tempo, ale i přesto ke konci nedojde k té katarzi, jakou bych čekal. Výklad postav byl takový, jako by režisér předpokládal, že si Richarda všichni diváci poctivě nastudovali, ve výsledku se ovšem mohl divák ztrácet. Richard III. je jeden z největších padouchů, ale ne vždy jsem to Langmajerovi věřil, možná by to chtělo být trochu méně civilní. Tohle by se dalo vytknout celé inscenaci, ale dělat vše civilně je dnes zřejmě už trend. Více mě zaujala výborná Klára Issová nebo například Karel Dobrý.
(zadáno: 7.7.2017)
Veselé paničky windsorské - Letní shakespearovské slavnosti: 60 %
Jedná se o velmi nenáročnou inscenaci, která se dokonale hodí pro letní horký večer. Hodně se pobavíte, ale nic víc inscenace nepřináší. Scény mají dobrý spád, kostýmy komediálně barevné a scéna z prádla je důmyslně jednoduchá. Nejlepší jsou zde bezpochyby Simona Stašová a Bolek Polívka (jenž se zde i klaunsky vyblbnul), dobře ale hrají i Ctirad Götz nebo Petra Hobzová, kteří hrají velmi dobře. Naopak Jan Přeučil vypadal, jako by do inscenace ani nepatřil, pouze občas nudně deklamoval.
(zadáno: 7.7.2017)
Hamlet - Letní shakespearovské slavnosti: 60 %
Řekl bych, že je to spíše povedená inscenace, ale z nějakého důvodu u mě docela rychle vyšuměla z mysli. Tolik kritizované zvuky z okolí jsem téměř nevnímal, naopak pobavilo dívání na hodinky při každém odbíjení zvonů. Pravda ale je, že elevace docela chybí. V první části se mi líbil humor i působivá atmosféra. Ovšem i přes brutální škrty se inscenace nevyhnula nudným místům. Škrty také způsobily složitější interpretaci některých činů a motivů postav. Musím pak pochválit skvělé herce, kteří všichni hráli opravdu tu největší ligu.
(zadáno: 15.5.2017)
Olga (Horrory z Hrádečku) - Divadlo Letí: 80 %
Kdo by čekal tragické drama o životě Olgy Havlové, ten bude zklamán. Inscenace je plná ironie a nadsázky, je napsaná s lehkostí a nadhledem. Herci vystupují s rolí, kontaktují publikum, občas se objeví nějaké hluché místo, ale jako celek funguje inscenace na jedničku. Pavlína Štorková je v hlavní roli (i když o hlavní roli by se dalo polemizovat) fantastická, ovšem skvělí jsou i zbylí herci v rozličných rolích. Kromě hereckých výkonů zaujme také originální scénické řešení. Potěšilo mě "pomrkávání" na absurdní dramata Václava Havla (např. scéna v hospodě).
(zadáno: 25.3.2017)
Úplné zatmění - Moravské divadlo Olomouc: 40 %
Umořující (dlouhé okolo dvou a půl hodiny) deklamační (mluví se téměř stále o citech, ale celkově nějaký náboj nebo vzrušení totálně chybí) nuda. Režie si vystačila s lacinými nápady - např. Rimbaud je rebel, proto musí mít dobově i stylově úplně jiné oblečení; Rimbaud je rebel, proto musí nutně mluvit sprostě; Rimbaud je rebel, proto se musí vysvlékat do naha. Přes tuto snahu o "šokující" scény je inscenace nudná, mdlá a bez intence. Scéna je sice velmi pěkná, ale účelově zbytečně přeplněná. Inscenaci nezachránili ani herci, ale zřejmě, tedy určitě je na vině velmi slabá režie a dramaturgie.
(zadáno: 14.2.2017)
Jméno - Moravské divadlo Olomouc: 60 %
Skvěle napsaná (tragi)komedie s brilantními dialogy, nadhledem a černým humorem, ve které tepou emoce, a kdy dokáže jedno slovo otočit přátelskou atmosféru o sto osmdesát stupňů. Inscenátoři dobře dělají, že se představení hraje bez přestávky, umožňují tím větší gradaci příběhu. Režie místo hereckých výkonů dává důraz spíše na komediálnost. Scéna je dobře vymodelovaná, kdy podlaha de facto kopíruje slavný obraz od Pieta Mondriana, jenž je pověšen na zdi pokoje. Každá postava dostane prostor, působivý je zejména závěrečný monolog Lenky Kočišové, která je do té doby za "tu pravou housewife".
(zadáno: 27.1.2017)
Central Park West - Moravské divadlo Olomouc: 40 %
Psycholožku Phyllis opouští manžel, protože má milenku,jíž je její kamarádka Carol. Nejlepší ze všech herců je Petr Kubes v roli spisovatele Howarda. Kubes skvěle rozehrává maniodepresivní stavy své postavy. Ale dobře hrají téměř všichni: sarkastická Plíhalová, extravertní Včelná, roztomilá Krahulcová, jen ten Krejčí poněkud pokulhává. Allen naťukává vážná témata (manželská krize), a pomocí paradoxů a hlášek rozehrává zábavnou partii. Režie vede herce ke vypointování dialogů, i když je to občas dost přepálené. Jedná se o typického (a trochu sprostšího) Woodyho Allena, nic víc nečekejte.
(zadáno: 16.12.2016)
Královny - Moravské divadlo Olomouc: 80 %
Autorská komorní inscenace je uváděna na menším jevišti Divadla hudby, což se ukazuje ku prospěchu. Děj se odehrává pouze v lázeňském pokoji, kde jsou ubytovány všechny tři pacientky. Ani jedna z žen nemá jednoduchý osud, jak by se mohlo na začátku zdát, každá má své problémy. A všechny herečky hrají fantasticky. Cynická Ivana Plíhalová, ukecaná Vlasta Hartlová a (ne)uvěřitelně slepá Vendula Fialová. Důležitou složkou inscenace je hudba zpěvačky Radůzy, která skrz text také nese téma hry. Skvěle napsaná inscenace spojuje komické situace a dialogy s méně úsměvnými, někdy až mrazivými osudy.
(zadáno: 25.11.2016)
Mistr a Markétka - Moravské divadlo Olomouc: 70 %
Na krásně jednoduché scéně vyniká molo, zasahující do hlediště. Kostýmy všech postav pohladí oko každého diváka. Herecky nejvíc vyniká Petr Kubes, jehož charizmatický ďábel Woland je na scéně téměř po celou dobu inscenace. Ovšem skvěle hraje celý soubor činohry, ať už to je Pilát Michal Przebinda, namaskovaná Ivana Plíhalová, nebo půvabná Markétka Vendula Fialová. V závěru inscenace poněkud ztrácí tempo, avšak i přes všechny nedokonalosti je Mistr a Markétka jedinečným divadelním opusem s magickou scénografií, vyrovnanými hereckými výkony, a ve výrazné divadelní režii Bogdana Kokotka.
(zadáno: 19.11.2016)
Králova řeč - Východočeské divadlo Pardubice: 50 %
Slabá režie. Neustálé střídání kulis bylo poněkud zbytečné, a navíc ne úplně profesionálně provedené. I když je Lionel Logue mistr v rétorice, kupodivu byl jeho projev velice monotónní. Martin Mejzlík dobře dávkuje nejistotu a nízké sebevědomí. Ale jeho Bertie mluví bezchybně, propuká v úžasně napsané monology a vůbec nekoktá. Tudíž závěrečná scéna, která je vyvrcholením hry, postrádá jakýkoliv emotivní účinek. Ostatní herci jen sekundují, statické dialogy mezi vedlejšími postavami zavánějí svým provedením amatérismem. Chválím dobrou hudbu. Celkově na mě představení působí trochu odfláknutě.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>