Pokojíček

45%. Příliš mě nezaujal ani samotný Pitínského text, byť témata jako životní apatie a nemožnost vymanit se z nezdravých rodinných vazeb jsou nepochybně aktuální. Režisérka A.Davidová pojala inscenaci ve velice expresivním duchu. Ovšem už samotná hra je dost vykloubená a spojení s groteskním pojetím má za následek, že není kam gradovat. Po pár minutách divák vidí, že sledovaná rodina je zoufale nefunkční a komunikace tu není možná, k nějakému dalšímu vývoji ale nedochází. Výtvarné řešení neevokuje panelákovou šeď, ale citovou vyprahlost postav. Všechny inscenační složky jsou dost výrazné, ale vzájemně se spíše ruší, než podporují.