Prázdninové iluze aneb Letní harašení

Ypsilonské bezčasí zaplnila autorská hříčka, jejíž první provedení si možná někdo pamatuje (Divadlo Extrém), a možná se neví, že vznikla na popud Jana Schmida. Nazkoušena byla ypsilonskou metodou do hravého výsledku, s procházející hudbou (příznačně zvolenou k tématu), zcizováním i vstupy na neveselé hrany života či vztahů. Režie stvořila divácky vděčné figury. Téma chataření (neplést s chalupařením!) je opatřeno i drobnými výkladovými vsuvkami (hrající docent Petr Koura). Zarazí však dramaturgické neošetření hry, která sděluje různými formami nejeden fakt i na třikrát, byť divák dávno ví. Nezbavila se ani kýčařiny poplatné době vzniku.