Eliskabo

Syrová, nesmírně autentická výpověď, která emotivně vykresluje drsné životy dětí migrantů v Oslu

Trochu překombinované a ve výsledku emočně ploché. Šlo spíše o vyjádření myšlenky (ano, týrání a zneužívání dětí je neodpustitelné), než o konkrétní osoby a jejich životy, takže bylo těžké nechat se dějem vtáhnout.

Ten sen, kterej se ti zdá, když máš horečku

Pojednání o oprávněnosti v mezilidských vztazích. Co je to vlastně láska, proč někomu spadla do klína, zatímco jiní ji nepoznají za celý život?
Hře se povedlo vyhnout moralizování, místo toho humorně vykresluje pocity trapnosti a neadekvátnosti, které trefně zasazuje do prostředí dnešní odcizené doby.

Naturalistické vyobrazení osudů lidí, když uvěří tomu, že pokud se nestanou lovci, skončí jako lovná zvěř. Děj je bohužel vyhnán do excesu, zbytečný šokový faktor poutavá témata spíše oslabuje a nedává prostor představivosti. Škoda.

Dechberoucím hereckým výkonům se nepodařilo vnést do inscenace potřebnou dynamiku a obsah místy upadal na úkor formy. Hra nepřinášela nic objevného, postrádala hlubší vhled do osobností a motivací protagonistů, před kterými upřednostnila poněkud vyčerpaná politická témata.

Hra plná surovosti a zvratů, oddělující násilí od morálky. Může být hrubý člověk ctnostný? Jak to vypadá, když se pod sofistikovaností skrývá krutost?