Ema

Důležité je, jestli to zaujalo děti. Ty to sice odkoukaly, ale byly spíš nadšené z návštěvy divadla, než z představenéí samotného. Pasáže s loutkami je spíš nudily, a strašidelné jim to nepřišlo ani trochu. Navíc princezna byla jalová, a i její kostým byl podivný. Tohle představení z nich divadelní nadšence neudělá.

Nejlepší představení v životě. Lístky jsme sehnali náhodou, když jsme se v letním odpoledni procházeli Celetnou, a spíš z legrace se zeptali na lístky na večer. Vančurův text je nádherný a představení předčilo filmové zpracování. Je obohacen o vtipné písně, které zcela zapadají. Z herců se v průběhu večera stali opravdoví kočovní komedianti. Navíc jsme mohli o přestávce vstoupit do obrazu, což způsobilo, že druhou půlku představení jsem si uívala ještě intenzivněji. (Ne, jako když člověk o přestávce zapomene, na čem to vlastně je.)

Moje první dospělé Hurvínkovské představení - a byla jsem nadšena! Dobře jsem se bavila. Právem je žehráno na ignoraci českého publika na Hurvínkovo hry pro dospělé. Alespoň, že jsou oceňovány v zahraničí.

Nezanechalo to ve mě hlubší dojem, bylo to trochu zmatené a trochu nudné. Ovšem, šla jsem zejména na pana Gerendáše a jeho trumpetu, takže jsem vlastně dostala, co jsem chtěla.

Špatně srozumitelné představení. Vše bylo příliš brutální, vychýlené, vypjaté, takže nebylo možné se na hru nijak napojit, udělat paralelu k situaci ve vlastním životě. Mezi dialogy, které dávaly velmi málo smyslu, sem tam probleskovalo něco jako "otázky" a "nepřicházející odpovědi". Uvítala bych ale jasnější vedení, jak si to všechno přebrat. Klobouk dolu před herci, kteří se do toho vložili naplno. No, asi to tak mělo být.