Mlč, Jobe, mlč!

Autorka biblické téma zpracovala moderně, osobitě a možná s dobrými úmysly. Smysl jejího experimentu jsem však nepochopil. Nevím, jak bych se s dramatickým textem vypořádal při čtení, ale pro uvedení na divadle se mi jevil nevhodný a nesrozumitelný. Režisér s inscenačním týmem vytvořil zvláštní atmosféru, které pomohly řešení scény a hudba. A dobře ji dotvářel působivý a niterný projev herců. Kvalita dílčích složek však nezměnila fakt, že celek zůstal nečitelný. Co s divadlem, na němž není patrné, o čem je? Ale ne každý experiment se povede a i nezdařené pokusy o něco nového mají smysl.

Hře s netypickou stavbou, jež byla založena především na nesourodých dialozích, režie nepomohla k jejímu „zdiváčtění“. Text vychází ze starozákonního příběhu o Jobovi, takže i zde je hlavním tématem problematika lidského utrpení, které si rozhodně nevybírá „dle lidských zásluh postiženého“. Zajímavé téma bylo zpracováno pro mě nestravitelným způsobem, třebaže oceňuji nasazení všech čtyř účinkujících, především pak Z. Onufrákové.

Vysledovat v této inscenaci biblický základ je práce pro detektiva, interpretace, k níž jsem nakonec došel, spočívá v relativizaci - každý z nás je někdy Job, někdy Elifaz Temanský, Bildad Suchský či Zofar Naamatský, někdy i Hospodin ve smyslu úlohy v předloze. Přesto pro mě má inscenace určité kouzlo, možná jako plamen pro můru, ale ač hodnotím průměrem, chystám se na druhou návštěvu.

Mno...pravda, jedná se o velice těžko čitelnou inscenaci, nicméně herecké výkony mě oslovily a vážně zvažuji druhou návštěvu. Je to úchylné...ale má to něco do sebe...