Z tiskových konferencí

Není večírek jako večírek. Některé večírky mají dán přesný deadline... Deadline je také název pro novou autorskou inscenaci Braňa Holička, která metodou „teamplayer“ progresivně analyzuje život up-side potential young managementu, a tak vůbec. Braňo Holiček je nejen talentovaný herec (na divadle i ve filmu účinkoval od svých jedenácti let), ale pomalu se stává i „hotovým“ režisérem. Studium režie na DAMU zakončí v tomto roce. Na malé scéně Ypsilonky již režíroval autorské inscenace Meeting Point, V sedmém pádu a Tmavomodrý svět (naruby).

Studio Ypsilon již přes deset let dává prostor talentovanému mládí v rámci projektu „Studio Studia Ypsilon“. Po sérii „malých“ inscenací musí přijít i ta „velká“. Braňo Holiček jako režisér se právě inscenací Deadline poprvé představí na hlavní scéně Ypsilonky. „Tak jsem si říkal, že by mu tento prostor slušel. Nebylo těžké rozhodování přesunout Braňa Holička ze studiového prostoru výš, do prostoru, kde je potřeba už něco umět,“ usmívá se ředitel Studia Ypsilon Jan Schmid. „Ukončili jsme falešné oslavy 45. výročí Ypsilonky, protože vlastně byly posunuté. I tak jsme jimi byli zahlceni, a proto nyní nastává čas na to, abychom se touto inscenací za ně posunuli, a je dokonce ta správná chvíle, abychom pokračovali jinogeneračně, tedy vlastně v jiném způsobu myšlení, zase dál,“ vysvětlil tento krok Ypsilonky Jan Schmid.

„Deadline je především kolektivní dílo nás všech,“ řekl na to Braňo Holiček. „Výchozí nápad se v průběhu zkoušení asi stokrát proměnil, abychom se nakonec vrátili k počátečním úvahám o tématu. Naše inscenace se pokouší udělat sondu do jednoho večírku top managerů. Nejen místo konání, ale i večírek sám o sobě je prazvláštní, jeho aktéři jsou z našeho pohledu prazvláštními lidmi, ačkoli jsou vlastně všichni úplně normální. Nebo je to jinak? Přijďte se podívat, my ten náš deadline máme 21. ledna v půl osmé večer...“

Tomáš Klus, Braňo Holiček

Jelikož hra přinese na konci velmi překvapivé rozuzlení, zůstalo přísně zapovězeno cokoli více prozrazovat. Jakmile se někdo při tiskové konferenci dostal na tenký led, začalo se ozývat syčení, brumlání či zakašlání, jako signál pro okamžité udělání tečky. Mladý scénograf Maxim Velčovský, který se k divadlu dostal ne nepodobnou cestou jako kdysi výtvarník Jan Schmid, vytvořil základní prostor očištěný od geometrických prvků. Nechybí na žádné zkoušce a nechává se inspirovat, jak dál. Renata Rychlá (Anna) se na téma připravovala mj. tím, že se učila chodit na podpatcích. „Herecké výkony určitě ovlivní i to, že jsme v rámci příprav na inscenaci hráli známou společenskou hru Activity. Absolvovali jsme i takový rychlokurz manažerských her. Stejně je to zvláštní, když si dospělí hrají jako děti...,“ zamyšleně říká Daniel Šváb, který ztvární postavu manažera Michala, člověka velmi arogantního. „Je to pro mne protiúkol...,“ dodal. (Právě vyřčené ostatní ihned poťouchle zpochybňují.)

Braňo Holiček ze světa her míří k hlavním východiskům pro tuto inscenaci: „Mě zajímalo, co to znamená, když se řekne ambice. Ambice jako téma, ambice, je-li spojená s manipulací, v podstatě vládnutím. Ne ta přirozená, ale ambice, do níž nás dotlačí společnost nebo poptávka. Přes tyto úvahy jsem se logicky dostal k modelu jakési nadnárodní korporace a jejího top managementu. V tomto prostředí se již pohybuje i mnoho mladých lidí. Také byste nevěřili, jaký se kolem těch teambuildingů, self-trainingů a vůbec firemního koučování točí byznys.“

Všichni tak trochu prahnou po kariéře, ostatně platí to i pro svět divadla. Braňo Holiček ale upozorňuje, že kromě počáteční ambice, svět managementu funguje na zcela jiných mechanismech. „Tento svět vás tlačí, abyste se stal leaderem. Vytváří kolem vás nepřirozený obal, který si oblékáte spolu s těmi vzorovými saky. Tlačí na vás tak, až se ta ambice stane nezdravou, neboť je uměle vybuzená.“

Kolem takových lidí někdy chodíme až nábožně, vzhlížíme k tomu pseudosvětu, který je světem sám pro sebe. Inscenace se dotkne i takových témat, jak vlastně pracujeme s informacemi, které se na nás valí. Nefiltrujeme!

Jan Schmid poznamenává: „Mám trochu obavy, jak se inscenace vejde do současného stavu tady a teď. Pro mě svým způsobem naši dobu předbíhá, což přináší určitá rizika. Vždy je riskantní hrát o něčem, co možná nechceme slyšet. Pracovat s ambicí nebo používat informace musíme ve správném kontextu, mnohé se totiž dostávají do prvního plánu naší existence, a tím nás neuvěřitelně omezují. I o tom Deadline bude.“

V inscenaci Deadline si zahraje i mezi mladou generací velmi oblíbený hudebník a písničkář Tomáš Klus. „Poté, co jsem skončil v Disku, jsem si říkal, že divadlo po nějakou dobu dělat asi nebudu, protože jsem se chtěl věnovat především zpívání. Jak to tak chodí, někde jsem pronesl, že jediné divadlo, kde bych si chtěl zahrát, je Ypsilonka...a Braňo Holiček se toho chytil. Na Deadlinu se sešla dobrá parta lidí, kteří chtějí společně něco dělat a pokoušet se vyslovit k nějakému aktuálnímu tématu. Písničkami a jejich texty jsem se snažil proniknout k otázkám, proč to, o čem byla řeč, někteří lidé dělají. A že to bývají hodně zvláštní věci, které s touto prací a bizarními tréninky jsou spojené! Našel jsem jeden takový společný jmenovatel, respektive důvod – je jím podle mého názoru samota. Každá z postav má ode mě v inscenaci svou píseň, nebo raději říkejme takový fragment...“

Vedle Renaty Rychlé, Daniela Švába a Tomáše Kluse v inscenaci dále hrají Barbora Vyskočilová, Andrej Polák, Petr Hojer a Jakub Slach.

P.S. I váš deadline se blíží...

-mys-