Počet komentářů: 0
Nový komentář

Za oponou

Road trip Dona Juana
[vydáno: 20.10.2016]
První premiéra sezony v nově pulzujícím Divadle pod Palmovkou bude patřit největšímu a nejslavnějšímu provokatérovi, vyzyvateli a svůdci - Donu Juanovi. Klasický příběh ožije v současné divadelní výpovědi o moderním člověku žijícím ve světě bez víry v budoucnost. Je možné se do Dona Juana nezamilovat, když jej ztvární Ondřej Veselý? Společně s věrným společníkem Sganarelem, Radkem Valentou, rozžehnou světlo v labyrintu předsudků a pokrytectví.

Don Juan se nezastaví před ničím, a pokud se rozhodne něčeho dosáhnout, neohlíží se nalevo ani napravo. Vidí jediný smysl své existence v milostném dobývání, protože jenom tehdy je schopen se vybičovat ke skutečné aktivitě. Jedině milostné výboje jej dovedou vytrhnout z nudy a prázdnoty. Narkotikum milostného dobývání a slasti totiž vnáší do jeho života alespoň na moment smysl. Molière napsal svou verzi juanovského příběhu podle starší hry Tirsa de Moliny a na motivy středověkých legend o prostopášníkovi, který je nakonec potrestán za svou vzpurnost a pýchu. Využil postupů komedie dell´arte i psychologicky vykreslených charakterů a pasáží.

Ondřej Veselý, Michal Lang, Ladislav Stýblo (foto: Michal Novák)
Ondřej Veselý, Michal Lang, Ladislav Stýblo (foto: Michal Novák)


„Inscenování klasických titulů světové dramatiky v moderním provedení je součástí naší koncepce,“ uvedl na tiskovém setkání režisér a ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang. „Na Dona Juana jsme si mysleli už delší dobu. O nasazení hry rozhodlo i to, jaké herce momentálně máme v souboru. Obsazení Ondřeje Veselého bylo jasnou volbou. Do role Sganarela bývají často obsazováni herci zemitější, ale nakonec jsme se rozhodli dát k sobě zcela odlišné energie, Radek Valenta je spíše jemný typ...“

Jak vidí své obsazení do role Dona Juana Ondřej Veselý? „Jsem docela stydlivý a plachý, s Donem Juanem se vůbec neztotožňuju.“ Tedy protiúkol?, zní dotaz. „Samozřejmě! (smích) Ale docela dobře se hraje, i když je mi protivnej. Koho by nezaujala ta jeho drzost a požitkářství, je to člověk, který má rád život. Jedna věc je, jak se chová a co dělá, ale ztotožníte se s tím, co říká. Protože on popisuje fakta, umí leccos pojmenovat, nastavuje zrcadlo.“

Radek Valenta (foto: Michal Novák)
Radek Valenta (foto: Michal Novák)


Na tato slova navázal Radek Valenta: „Moc se mi líbilo, jak nám dramaturg Láďa Stýblo ty naše postavy pojmenoval: Don Juan je mozek bez srdce, Sganarel je vlastně srdce bez mozku. Srdečnost je pro moji postavu Sganarela opravdu hodně určující. Je to jeden z průměrných (českých) lidí, kteří to chtějí mít jakoby všechno pojištěný, aby se nedostali do šlamastyky, přitom ale rádi alespoň sem tam si chtějí užít. Stává se přívěskem a není divu, že pak leccos za svého pána odskáče. Jízda s Donem Juanem se mu líbí, jen ji vnímá trochu jinak. Ne jako věčný útěk. Nesouhlasí s ním, ale a priory ho neodsuzuje. Samozřejmě situace se stupňují, Don Juan už dělá takové věci a překračuje hranice, za které Sganarel už jít nemůže, protože srdce mu to nedovolí.“

Zásadní na této inscenaci klasického textu je úprava, pod níž je podepsán režisér Michal Lang. „Nejdříve mi to přišlo jako Mount Everest, přepsat to celé, respektive převést do současného jazyka, ale tak, aby to pořád bylo věrné Molièrovi. Samozřejmě jsem zachoval ty jeho úžasné až pětiřádkové árie, které pro herce jsou tak náročné - jejich interpretace musí po celou dobu nést myšlenku.“

Dramaturg Ladislav Stýblo hodnotí úpravu jako výjimečně zdařilou: „Protože je udělaná nesmírně citlivě. Stačilo změnit na některých místech pár slov a celý ten význam, který tam Molière před 350 lety dosadil, se tak objevil v nové podobě, aniž by bylo nutné text aktualizovat nějak násilně. Nejvíce to asi bude patrné v tom závěrečném monologu, z něhož diváci na generálce byli v pozitivním slova smyslu zaražení a šokovaní tím, jak to vyznívá aktuálně. Je to zrcadlo, zaznívá velmi ostrá kritika, přitom stačilo změnit pár slov... Jev, na který reagoval Molière, byl vyměněn za ekvivalent jevu platného dnes. Vedle těchto jemných posunů úprava samozřejmě přinesla i výrazné krácení.“

Radek Valenta, Ondřej Veselý, Michal Lang, Ladislav Stýblo (foto: Michal Novák)
Radek Valenta, Ondřej Veselý, Michal Lang, Ladislav Stýblo (foto: Michal Novák)


„Don Juan je určitý archetyp, podobně jako Faust, Kristus, člověk – Bůh, nebo ad absurdum to může končit kultem osobnosti. Je z rodu postav revoltujících, je to buřič. To nás přivedlo k nápadu inscenovat Dona Juana jako road movie, ono se to přímo nabízí, je to jeho cesta do pekla, myšleno s nadsázkou. Juan chce absolutní svobodu, překračuje všechny myslitelné hranice, až se dostane do určitého bodu… Akcentování jeho pokrytectví ve vztahu k víře by dnes moc nefungovalo. Zato sobectví, které vidíme kolem sebe dnes a denně, ano. Nezapomínáme ani na tu „lásku“, inscenace bude odhalovat metody, jaké používá ke svádění žen. Během první půlky se leze na kopec, je to docela sranda, zato pak...,“ usmívá se Michal Lang.

„Hra používá docela zvláštní typ humoru,“ všímá si Ladislav Stýblo, „Molière kombinuje prvky lidového divadla, burlesky a výsostně intelektuálních promluv, některé výstupy vypadají, jako byste četli Diderotovu encyklopedii nebo Voltaira. Je to velmi zručně míchané dohromady, přičemž ta komika vzniká především z absurdních vazeb. Není jí ani tolik v replikách, najdeme ji v tom, jak jsou poskládané symboly, situace aneb v jakém kontrastu se vše nachází. Molière byl zkrátka vizionář moderního dramatu. Naší inscenací chceme tak trochu přispět k rehabilitaci Dona Juana jako figury. Všichni zhruba víme, že nedopadne nejlépe a že je sukničkář, nicméně Juan dělá jen to, co mu okolí dovolí. Postava je to až nepříjemná v tom, s jakou nemilosrdností odkrývá pravdu, je to svůdce nejen žen, ale i svůdce v tom metafyzickém významu. To není negativní vlastnost. Nutí okolí, aby prověřovalo samo sebe. Moc dobře ví, co dělá a co jeho konání způsobí. Ví, že okolí mu podléhá a možná někde uvnitř umí ocenit, když se stane opak. Není to pohádka o sukničkáři... Jde o zábavnou, bravurně konstruovanou a přitom dráždivou, drzou a v jistém smyslu i tragickou hru. Je příběhem tragikomického lidském údělu, který právě dnes nabývá nové platnosti - s podobnými dony Juany se přece běžně setkáváme v podobě ekonomických dravců nebo politiků.“

-mys-



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.