Z tiskových konferencí

Zkrocení zlé firmy a tragikomedie ze špatné doby
vydáno: 15.2.2012
Dvě premiéry připravila na únor činohra Národního divadla. Komedii z pera mladé anglické autorky Lucy Prebble o penězích a dluzích Enron (s podtitulem Zkrocení zlé firmy) a příběh politické vězenkyně z 50. let Má vzdálená vlast (aneb Tragikomedie ze špatné doby) - tuto hru napsal dramatik Karel Steigerwald. „Úkolem Národního divadla je nejen udržovat tradice české dramatické tvorby, ale především tento odkaz dál rozvíjet. Hry Enron a Má vzdálená vlast ukazují, že moderní divadlo reagující na aktuální témata není jen doménou experimentálních scén, ale i zásadní dramaturgickou ambicí naší „velké“ činohry,“ říká ředitel ND Ondřej Černý.

Karel Steigerwald
Karel Steigerwald


Společný jmenovatel obou her je snad ten, že do jisté míry jde o dokumentární dramata, která pracují s reáliemi a dotýkají se naší současnosti, byť ze zcela jiných úhlů.

Enron je slovo, které se stalo symbolem krachu. Začalo to Enronem. Pád této gigantické společnosti předznamenal v roce 2001 současnou světovou finanční krizi. V roce 2009 se Enron objevil také na jevišti, stejnojmennou hru Lucy Prebble uvedlo londýnské Royal Court theater.

„Hra zachycuje způsob, jakým se z úspěšné společnosti stal padlý obr s miliardovými dluhy. Sebevědomý, ctižádostivý výkonný ředitel Jeffrey Skilling přivedl fungující společnosti (původně energetická firma se vrhala do podnikání v nejrůznějších oborech) do spirály nadhodnocování výsledků, zkreslování účetních informací a machinací s majetkem. Propast mezi realitou a představami se rozevřela... Skilling společně s kolegou vzrůstající dluhy převáděli na nově vytvořené krycí společnosti,“ přibližuje genezi pádu dramaturgyně Lenka Kolihová Havlíková.

Letos uběhlo deset let od těchto událostí, přesto se po celém světě neustále opakují případy s podobnými rysy a svět stále balancuje nad propastí finanční katastrofy. Enron – komedii o dluzích uvede činohra Národního divadla v české premiéře. Hlavní roli Skillinga ztvární David Matásek, jeho kolegu Fastowa Jan Dolanský a Laye, vlastníka společnosti, Václav Postránecký.

Václav Postránecký
Václav Postránecký


Režisér Michal Dočekal nabízí ještě jeden pohled na vyznění této hry: „Enron je hra o podvodné americké firmě, ale v důsledku je to hra o ztrátě důvěry. Ztratili jsme důvěru v trh, politiku a politiky, měnu, policii, soudy, ztrácíme důvěru v systém. Ztrácíme důvěru v to, co jsme. Enron je komedie hraná na horní palubě Titanicu nebo v baru vzducholodi Hindenburg. Na příběhu firmy, která za sebou nechala skoro 100 miliard dolarů dluhu a po jejímž krachu přišlo na devadesát tisíc lidí o práci, klade otázku: nevěříme-li již tomu, v co jsme věřili či co nám bylo předkládáno k věření, nejsme-li už nadále ochotni důvěřovat mediálním obrazům, neviditelným rukám, ratingům a jiným rejdařům – tak jaké jsou naše hodnoty? A jaké jsou naše možnosti? Existují vůbec jiné možnosti a jsme ochotni jim důvěřovat a prosazovat je?“

Co je na inscenování divadelní hry o byznysu nejtěžší? „Zkuste vymyslet, jak na jevišti udělat tanec komodit,“ směje se Michal Dočekal. „Autorka přišla s tématem, kde se mluví o komplikovaných finančních operacích, ekonomických modelech a samozřejmě hra cituje řadu tezí nebo rovnic. Lucy Prebble se na téma dívá s jistou lehkovážností mladého člověka, což je velmi inspirativní, nejen z dramatického hlediska. Každopádně chvílemi to na jevišti vypadá, jako když nacvičujeme nějaké číslo do silvestrovského programu.“

Dá se Jeffrey Skilling vnímat jako darebák, nebo jako snílek? Michal Dočekal postavu Skillinga vidí takto: „Prezentuje se v té hře jako člověk, který chce změnit svět. Chceme věřit, že tomu skutečně propadl. V tomto směru to nemůže být negativní postava, neboť je vzácné mít nějaké přesvědčení, víru. Ani u soudu nepřiznal vinu – je to Jan Hus tržního liberalismu. Až později se ukázalo, že to, čemu neoliberalisté věřili, je z dlouhodobého hlediska funkční nesmysl, nadmíru plný imaginárních finančních bublin.“

Kdyby někdo chtěl vysvětlit otázku úvěrových kreditních derivátů, klidně si sjednejte schůzku s Michalem Dočekalem. „Nikdy jsem netušil, že budu muset k nastudování inscenace používat tyto věci, já se vždy spíš zajímal o literaturu...“

Mnoho ekonomických modelů je postaveno na virtuální skutečnosti, kdy věci vlastně neexistují, přestože se s nimi počítá. Václav Postránecký přidal následující postřehy: „Do jisté míry to může být hravé, zábavné. Hrůza na člověka padá až ve chvíli, kdy si uvědomí, že dosud nebyly vytvořeny ochranné mechanismy proti tomu, aby se to neopakovalo. Naopak všechny ty nad-systémy fungují stále dál. Z ostudy kabát je najednou slušivá uniforma, kterou někteří lidé dokonce vykazují způsobilost pro výkon určitých funkcí. Někdy si úplně říkáte, jak je to blbý, infantilní, absurdní. A jak je to vůbec možný a jak to, že jim nic není postaveno do cesty. Autorka to vystihla dokonale. Je nemilosrdná, a snad i to je jeden z důvodů, proč jsme tuto hru, která je i o narušené psychice tohoto světa, zkoušeli s velkou chutí.“

Mimochodem, ekonomické rovnice, které využívali manažeři Enronu, se ve světě velkého i malého bysnysu používají stále...


režisér Michal Dočekal názorně vysvětluje problematiku úvěrových kreditních derivátů,
přihlíží Petra Špalková a Václav Postránecký


Hra Enron bude uváděna na scéně Stavovského divadla a za inscenací Má vzdálená vlast se vydejte na Novou scénu.

Dagmar Šimková strávila v komunistickém kriminále patnáct let. Své zážitky popsala velmi pravdivě, sugestivně a s nečekanou literární krásou v knížce Byly jsme tam taky. Její mimořádný silný popis toho nejodpornějšího, čeho byl komunismus schopen, byl Karlu Steigerwaldovi volnou inspirací pro divadelní hru ze současnosti. „Námětem hry není krutost tehdejšího režimu, nýbrž dnešní neschopnost se k této minulosti nějak zachovat. Neschopnost vidět věci otevřeně, mít nějaký názor, produkuje jediné – minulost skrývat a zamlčovat. Hlavní postava usiluje o rehabilitaci, vidí marnost a komičnost nynějšího úsilí. Patnáct let v koncentráku přežila v zápase s jasným nepřítelem. Dnešní nepřítel je rozpitý, neohraničený, nejasný. Cílem dnešní společnosti je vytvořit si minulost, s níž lze dnes dobře a bez problémů žít. Hra toto vše ale reflektuje tragikomicky, s ironií se dívá na marnost českého vyrovnání s minulostí,“ zdůraznila Lenka Kolihová Havlíková, která dramaturguje i druhou inscenaci.

Hlavní postavu, která je ve hře nazvaná jako Krista, odsouzená, ztvární Eva Salzmannová. Roli soudce hraje hostující Jiří Štrébl, advokáta Ondřej Pavelka, poslance Filip Rajmont.

„Hra má tři roviny – komunistický koncentrák, naše všední dny zapomínání, mlčení a zastírání a australský život emigrantky, které komunisti zničili bezdůvodně život,“ vysvětluje Eva Salzmannová. „Složit z těchto tří rovin osud velké a originální ženy, která se komunismem nikdy neinfikovala, je pro mě velmi obtížné. Ale jde o strhující zápas. Nemyslete si však, že to bude nějaký trudomyslný těžký večer, během něhož se jenom mudruje. Hra je sice ostrá, ale myslím také velmi vtipná. Diváci by se měli smát a zároveň mít na zádech ledový pot.“

Karel Steigerwald touto hrou završuje třetí část zamýšleného cyklu čtyř her. První se týkala vraždy Milady Horákové, druhá roku 1968. „Třetí hra je o současnosti, jenom ne o tom, co dostatečně plní titulní stránky novin. Hledal jsem téma, které se tolik nepropírá. Naše současnost se skládá z reliktů minulosti, z různých animozit a nepochopení, z různých nevin a vin, ta hra není o nechvalných událostech naší historie, ale o tom, jak my dnes umíme vnímat to, co se stalo, jak umíme vnímat osudy lidí, kteří na rozdíl od nás v životě tvrdě zaplatili, jak umíme vnímat, že to vnímat vůbec neumíme,“ zamýšlí se dramatik Karel Steigerwald.

Režisér Ivan Rajmont k tomu dodal. „Ta hra řeší stigmata, která nám stále prosakují přes šaty, v době, kdy pořád nevíme, proč nerozumíme tomu, co se kolem nás děje. Neklademe si nárok, že vyřešíme celý ten problém. Chceme lidem na příběhu ženy, která si tehdy i pak po revoluci udržela vznešenost ducha, ukázat stále otevřenou ránu.“


Tak, jak je v činohře Národního divadla dobrý zvykem a jistotou pro diváky, i k těmto oběma premiérám budou vydány velkorysé programové brožury, které obsahují nejen texty těchto her, uváděných u nás poprvé, ale i řadu inspirativních studií týkajících se dramatu samotného i divadelního či společenského kontextu. Nesmí chybět ani bohatá obrazová (fotografická) příloha. Činohra ND takto koncipované programy ke svým inscenacím vydává již od roku 1991, za dvacet jedna let to dělá více než sto sedmdesát titulů. Cena publikací nepřesahuje ani dnes 80 Kč, což jistě potěší všechny zájemce a milovníky divadla vůbec. K zakoupení jsou na každém představení a pokud zapomenete, tak na pokladnách ND, připravuje se i internetový prodej. Pokud navštěvujete představení pravidelně, jistě jste si všimli, že s minulou divadelní sezonou se výrazněji proměnila vizuální podoba knížek.

-mys-