Zpráva
V sobotu 26. října se ve Zlíně uskuteční premiéra nevšední komedie významného ruského dramatika Antona Pavloviče Čechova Racek. Jde o jedno z přelomových děl moderního evropského dramatu. Zbrusu nová úprava Patrika Lančariče a Marty Bačíkové akcentuje jeho komediální rozměr.
Čechovovy hry jsou obecně pokládány za melancholické s lehkou dávkou humoru, přestože Čechov zdůrazňoval, že píše komedie. Autor v dopise A. Tichonovovi píše: „Říkal jste, že jste nad mými hrami plakal. Nejste jediný. K tomu jsem je však nenapsal. Stanislavskij z nich udělal sentimentální hry. Já jsem chtěl něco úplně jiného. Chtěl jsem jen jednoduše a upřímně říct: Podívejte se sem, dívejte se, jaký špatný a nudný život vedete! Nejdůležitější je, aby to lidé pochopili. Dokud to nepochopí, nepřestanu opakovat: Podívejte se, jak nudně a špatně žijete! Co je na tom k pláči?“
Racek bude na zlínském jevišti uveden vůbec poprvé. Umělecký šéf a režisér inscenace Patrik Lančarič k tomu říká: „Racek je komedie, která zobrazuje groteskní až absurdní obraz nenaplněného života, a dosahuje tak velmi silného účinku. Překvapilo mě, že za celou historii zlínského divadla nebylo toto klíčové dílo světové dramatiky inscenováno. Je načase to napravit.“
Šest variací na nenaplněné touhy
V odlehlém domě na venkově se řeší nesplněné sny, slepé touhy, promarněné ambice a neopětované city. Postavy v Rackovi milují, ale vždy tu špatnou osobu, která zase hoří láskou po někom jiném, stejně tak nedostupném. Racek je příběh o velkých ambicích a osobních selháních. O lásce i o neschopnosti si opravdu vzájemně naslouchat.
Hra organicky zapadá do letošního dramaturgického plánu: tématem aktuální, již 79. sezony zlínského divadla je láska. Láska ve všech podobách a variacích. V Rackovi je to ta nejstarší, která umí zraňovat nejvíc – láska mezi mužem a ženou. Tady však navíc jednostranná, neopětovaná, a to hned v šesti případech.
Působivé hudební zpracování a kostýmy na hranici minulosti a současnosti
Autorem scény je Michal Syrový a kostýmy navrhla Michaela Semotánová. Tvorba tohoto scénografického tandemu není zlínskému divákovi cizí. Mohl se s ní setkat například při inscenacích Dostojevského Muže pod postelí, Pintérově Špíně, Stoppardově EGBDF nebo v muzikálu Donaha!. Pohybové spolupráce se ujala choreografka, tanečnice a taneční pedagožka Hana Achilles. Kostýmy Semotánové vizuálně implikují nadčasovost Čechovova textu. Nejsou exaktně dobové, ale ani přímo moderní. Scénograf Syrový postavil na zlínské jeviště monumentální objekt Treplevova divadla, prostřednictvím kterého se realizuje dramaturgicko-režijní koncepce inscenace.
Za hudbou k inscenaci stojí skladatel a klavírista Vladislav Šarišský. Jedna z nejvýznamnějších osobností současné slovenské hudby. Hudbu k Rackovi komponoval na legendární Hammondovy varhany, jejichž typický zvuk proslavila například tvorba Mariána Vargy a jeho těleso Collegium Musicum nebo kapela The Doors.
-----
Anton Pavlovič Čechov | RACEK
režie: Patrik Lančarič
úprava: Patrik Lančarič a Marta Bačíková podle překladu Ľubomíra Vajdičky
dramaturgie: Katarína Koišová
scéna: Michal Syrový
kostýmy: Michaela Semotánová
pohybová spolupráce: Hana Achilles
hudba: Vladislav Šarišský
premiéra: 26. 10. 2024 | Velký sál
hrají: Marie Vojtěchová, Adam Kořán, Radoslav Šopík, Milana Gorská, Jan Leflík, Eva Daňková, Karolína Vlčková j. h., Pavel Vacek, Zdeněk Lambor, Josef Koller
zdroj zprávy: Pavla Evjáková
Čechovovy hry jsou obecně pokládány za melancholické s lehkou dávkou humoru, přestože Čechov zdůrazňoval, že píše komedie. Autor v dopise A. Tichonovovi píše: „Říkal jste, že jste nad mými hrami plakal. Nejste jediný. K tomu jsem je však nenapsal. Stanislavskij z nich udělal sentimentální hry. Já jsem chtěl něco úplně jiného. Chtěl jsem jen jednoduše a upřímně říct: Podívejte se sem, dívejte se, jaký špatný a nudný život vedete! Nejdůležitější je, aby to lidé pochopili. Dokud to nepochopí, nepřestanu opakovat: Podívejte se, jak nudně a špatně žijete! Co je na tom k pláči?“
Racek bude na zlínském jevišti uveden vůbec poprvé. Umělecký šéf a režisér inscenace Patrik Lančarič k tomu říká: „Racek je komedie, která zobrazuje groteskní až absurdní obraz nenaplněného života, a dosahuje tak velmi silného účinku. Překvapilo mě, že za celou historii zlínského divadla nebylo toto klíčové dílo světové dramatiky inscenováno. Je načase to napravit.“
Šest variací na nenaplněné touhy
V odlehlém domě na venkově se řeší nesplněné sny, slepé touhy, promarněné ambice a neopětované city. Postavy v Rackovi milují, ale vždy tu špatnou osobu, která zase hoří láskou po někom jiném, stejně tak nedostupném. Racek je příběh o velkých ambicích a osobních selháních. O lásce i o neschopnosti si opravdu vzájemně naslouchat.
Hra organicky zapadá do letošního dramaturgického plánu: tématem aktuální, již 79. sezony zlínského divadla je láska. Láska ve všech podobách a variacích. V Rackovi je to ta nejstarší, která umí zraňovat nejvíc – láska mezi mužem a ženou. Tady však navíc jednostranná, neopětovaná, a to hned v šesti případech.
Působivé hudební zpracování a kostýmy na hranici minulosti a současnosti
Autorem scény je Michal Syrový a kostýmy navrhla Michaela Semotánová. Tvorba tohoto scénografického tandemu není zlínskému divákovi cizí. Mohl se s ní setkat například při inscenacích Dostojevského Muže pod postelí, Pintérově Špíně, Stoppardově EGBDF nebo v muzikálu Donaha!. Pohybové spolupráce se ujala choreografka, tanečnice a taneční pedagožka Hana Achilles. Kostýmy Semotánové vizuálně implikují nadčasovost Čechovova textu. Nejsou exaktně dobové, ale ani přímo moderní. Scénograf Syrový postavil na zlínské jeviště monumentální objekt Treplevova divadla, prostřednictvím kterého se realizuje dramaturgicko-režijní koncepce inscenace.
Za hudbou k inscenaci stojí skladatel a klavírista Vladislav Šarišský. Jedna z nejvýznamnějších osobností současné slovenské hudby. Hudbu k Rackovi komponoval na legendární Hammondovy varhany, jejichž typický zvuk proslavila například tvorba Mariána Vargy a jeho těleso Collegium Musicum nebo kapela The Doors.
-----
Anton Pavlovič Čechov | RACEK
režie: Patrik Lančarič
úprava: Patrik Lančarič a Marta Bačíková podle překladu Ľubomíra Vajdičky
dramaturgie: Katarína Koišová
scéna: Michal Syrový
kostýmy: Michaela Semotánová
pohybová spolupráce: Hana Achilles
hudba: Vladislav Šarišský
premiéra: 26. 10. 2024 | Velký sál
hrají: Marie Vojtěchová, Adam Kořán, Radoslav Šopík, Milana Gorská, Jan Leflík, Eva Daňková, Karolína Vlčková j. h., Pavel Vacek, Zdeněk Lambor, Josef Koller
zdroj zprávy: Pavla Evjáková
Další zprávy
Elisabeth – nejslavnější muzikál kontinentální Evropy v Ostravě!
(Národní divadlo moravskoslezské, 6.12.2024)
Divadlo DISK uvede inscenací inspirovanou investigativou Zdislavy Pokorné z Deníku N
(Divadlo DISK, 5.12.2024)
Příběh návratu a konfrontace
(Moravské divadlo Olomouc, 4.12.2024)
Švandovo divadlo uvede první divadelní hru inspirovanou osudem Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého
(Švandovo divadlo, 4.12.2024)
V Brně jede metro leda do zásvětí
(Národní divadlo Brno, 29.11.2024)