Zpráva

Činohra Národního divadla uvádí od 4. února 2021 (od 18:00 hod.) na svém webu zdarma pro všechny milovníky dobrého divadla svou intimní poctu divadlu – filmový přepis inscenace Daniela Špinara Za krásu. Filmová verze se zároveň stává divadelní derniérou inscenace.

Po celou dobu přerušení tuzemského divadelního života, k němuž došlo kvůli koronavirové pandemii, zkoumá Činohra ND, jak na nezvyklou situaci reagovat – tedy jak provozovat divadlo mimo divadlo. Ostatně lze to vůbec? Po podzimním promýšlení vhodné cesty nyní od počátku února 2021 přichází první tuzemská scéna se sérií odpovědí: první z nich je filmové zpracování inscenace Za krásu, již původně k premiéře 14. března 2019 připravil jako autor i režisér umělecký ředitel Činohry ND Daniel Špinar. Filmové uvedení inscenace však není pouhým jejím záznamem, nýbrž skutečně jde o filmový přepis, o nové dílo, které si například vyžádalo i režijní úpravy původního tvaru.

Sám Daniel Špinar k uvedení říká: „Jsem rád, že jsem mohl zaznamenat právě tuto inscenaci, protože je pro mě tím asi nejosobnějším, čím jsem se kdy v Národním divadle jako režisér zabýval. Texty, které Hilar o instituci Národního divadla a především o divadelní režii napsal, jsou nejenom nesmírně čerstvé a stále platné, ale pro mě osobně jsou i velmi intimní. Pokud chcete vědět, co to znamená být divadelní režisér, s jakými běsy během své práce bojuje a jak osaměle se při tom cítí, je to film přesně pro vás.“

Inscenace Za krásu je pokus o dialog se zakladateli české divadelní tradice, pokus představit si, jaké to mohlo být v kůži Karla Huga Hilara, jednoho z nejznámějších českých divadelníků, který proměnil zdejší divadlo. Hilar (1885–1935), vlastním jménem nepoeticky Karel Bakule, přišel do Národního divadla na vrcholu své tvůrčí a životní síly v roce 1921 a přišel, jak praví historikové, „na území komplikované a nepřátelské“. On sám napsal: „Úsilí o styl na moderním divadle jest úsilí o jeho zevnitřnění. Jest to konečně pochopení, že jediným cílem umění jest krása.“

Filmový přepis této divadelní pocty velkému duchu, osobě výrazné, umělci, který posunul české umění o míle vpřed a jehož slova jsou dnes vzrušující stejně jako před sto lety, byl úmyslně vybrán za první premiéru Činohry ND v nynějších ztížených podmínkách. Zkoumá totiž nenadále aktuální otázku, co to obnáší dělat divadlo – a co to obnáší v českém Národním divadle. Filmový přepis původní úvahu rozšiřuje ještě o nový rozměr, paradoxně mimo jiné i díky možnosti natáčet bez diváků v sále. „Otázkou dneška je, jak převést divadlo do audiovizuálního záznamu. Ztrácíme živost, bezprostřední kontakt s publikem v sále, takže to není pravé ‚divadlo‘. Máme ale možnost pracovat s jinou dynamikou díla, můžeme přenést obraz, který se v divadle nepodaří, vedeme záběry jinak a dokonce i jinak pracujeme s některými scénami,“ vysvětluje k tomu šéfdramaturgyně Činohry ND Marta Ljubková a dodává: „Převod znamená ‚vymyslet‘ nové dílo: zachováváme základ z jeviště, ale hledáme jeho filmovou tvář tak, aby komunikovala s diváky u obrazovek. Nesmíme natáčení vnímat jako břemeno a neměli bychom se pokoušet konzervovat divadlo – je to příležitost, jak jevištní tvar otevřít nově a přetavit ho ve strhující zážitek mimo divadelní budovu.“

Filmová premiéra Za krásu je první z mnoha dalších, jež nyní Činohra ND chystá. V pravidelném rozestupu čtrnácti dnů uvede scéna novinku, a to nejen filmového charakteru. Tou další filmovou bude za měsíc 4. března 2021 přepis inscenace Kouzelná země. Nechť je tedy „divadlo vzorem života“ rovněž v době, kdy není možné jej osobně navštívit.

zdroj zprávy: Kateřina Ondroušková