Zpráva

Divadlo Polárka zahájí 29. divadelní sezónu s názvem SPOLUBYTÍ premiérou inscenace METODA DESTRUKCE: Matka Otec Dcera  pro mladé publikum od 15 let v režii Braňa Mazúcha. Premiéra se odehraje 18. září v rámci festivalu Polárkový dort.

Po delší době je rodina zase spolu. Každý je přitom tak nějak pořád sám. Je sobota, léto, víkend jako každý jiný. Ale pod povrchem to probublává. A nad jejich hlavami to vře. Inscenace METODA DESTRUKCE: Matka Otec Dcera  se zaměří na spolubytí ve zdánlivě šťastné nukleární rodině, která je vystavena zkoušce v podobě tornáda. Nabídne prostor k přemýšlení o rolích, které v rodině máme, a o tom, jak nás formují. Příběh několika málo okamžiků ze života jedné rodiny, jejich vzpomínek a snů se odehraje v abstraktním otevřeném komorním prostoru Malé scény v režii Braňa Mazúcha.

„Svět, který dnes obýváme, lidstvo dosud nepoznalo. Jak být skutečně spolu? Jaké vyhrocené situace nebo katastrofy mohou nastartovat radikální empatii a soudržnost? Těmito otázkami jsme se zabývali od začátku spolupráce. Věděli jsme, že pokud chceme opravdu prověřit jejich význam a váhu, musíme vytvořit dramatický svět, v němž budou postavy vystaveny skutečné životní zkoušce,“ přibližuje dramaturg Jakub Molnár.
METODA DESTRUKCE: Matka Otec Dcera  vznikala přitom ve specifickém režimu: „Doba vznikání naší inscenace svou délkou procesu odpovídala spíše vzniku filmu. První setkání s uměleckým šéfem Polárky Jiřím Hajdylou a herci Kateřinou Francovou a Dušanem Hřebíčkem se uskutečnilo v lednu 2023,“ popisuje Mazúch postupné rozvíjení myšlenek směřujících k autorské inscenaci s klíčovým motivem zla v člověku. Následně se k její tvorbě přidala herečka Anna Hřebíčková, dramaturg Jakub Molnár a scénografka Anna Tichá.

Zkušební proces začal na jaře 2025 a byl rozdělen do pěti částí v rozmezí jara 2025 až září 2026: „Zatímco první fáze byla o vzájemném herecko-režijním ladění, další fáze byla zaměřena na vytvoření textu. Ten vznikl na základě různých předloh, odkazů a referencí, ale ve chvíli, kdy jsme přistoupili k jeho inscenaci, vzpříčil se nám,“ objasňuje Mazúch. Společně s dramaturgem hledali příběh, který by v sobě spojoval velké drama, sociální rovinu i rodinné vztahy. „Prvotní inspirací pro mě byl film Turist (Vyšší moc, 2014) švédského režiséra Rubena Östlunda. V něm zdánlivě idylickou dovolenou dokonalé rodiny naruší mohutná lavina. Co se v takové chvíli stane s rodinou? Jak se zachová matka a jak otec? Co extrémní situace odhalí o našich vztazích a o nás samotných? Právě tento princip mě na filmu velmi bavil. Přírodní katastrofa v něm není jen vnějším ohrožením, ale především zkouškou charakteru a rodinných vazeb,“ doplňuje Molnár.

Pracovní verze scénáře se v březnu 2026 rozvíjela v autorské spolupráci s herci k větší poetičnosti, humoru i určité metafyzičnosti. Po společném pojmenování výchozí situace byl text dále v rukách herců. „Paralelně s tím krystalizovala vize jevištního prostoru jako svého druhu laboratoře, kde probíhá pozorování modelu rodiny vystavené krizové situaci. Zaznamenané dialogy ze zkoušek se následně staly textovým materiálem pro tvar, který jsme v průběhu jednoho červnového týdne už v hotové scénografii hrubě nahodili v prostoru,“ dodává Mazúch.

Zásadním posunem bylo, že původně abstraktní představa laviny získala podobu tornáda. „Tornádo, které v roce 2021 zasáhlo jižní Moravu, má v české společnosti stále velmi konkrétní a tragickou stopu. Rozhodli jsme se proto zasadit celý příběh do prostředí moravského venkova. Najednou jsme mohli pracovat nejen s univerzální zkušeností katastrofy, ale také s konkrétní krajinou, způsobem života a zkušeností lidí, kteří něco podobného skutečně zažili. Díky tomu získala hra větší míru autenticity – a zároveň prostor klást otázky, které přesahují samotnou katastrofu,“ vysvětluje Molnár. Nejde přitom o dokumentární divadlo. Modelová situace kombinuje prvky černé komedie a intimního dramatu: navenek působí sitcomově, uvnitř zahrnuje snové pasáže, které odkrývají pravou podstatu postav, jejich touhy i strach.

Na příkladu jedné rodiny se tak odráží i celospolečenská témata jako klimatický žal nebo nenaplněné sny. Zároveň inscenace otevírá otázku, zda má rodina šanci na úspěch nebo mezigenerační porozumění. „Divadlo je prostor pro modelové situace. Divadlo je laboratoř pro zkoumání vztahů, jejich dynamiky, intenzity, vývoje a vlivů na rozvoj osobnosti. Divadlo nese odpovědnost za rozvoj osobností tvůrců, ale rovněž diváků,“ uzavírá Mazúch.

kolektiv
METODA DESTRUKCE: Matka Otec Dcera
Režie: Braňo Mazúch
Námět a dramaturgie: Jakub Molnár
Scéna a kostýmy: Anna Tichá
Hudba: Dušan Hřebíček

Premiéra 18. září 2026 v 19.30 na Malé scéně Divadla Polárka
15+ pro divačky a diváky od patnácti let

Rodina: matka, otec, dcera. Jednoduchý model – složitá realita.
Je domov bezpečné místo? Představuje rodina jistotu? A jak ji promění přírodní katastrofa?

zdroj zprávy: Martina Hanáková