Zpráva

Na scéně divadla Reduta uvádí ND Brno třeskutou Nestroyovu frašku Sňatky na železnici aneb Vídeň – Vídeňské Nové Město – Brno, v níž jsou sice hlavní postavy zapleteny do složité sítě milostných citů, ale hlavním zdrojem humoru je fenomén parních lokomotiv a cestování po železnici se zastávkou ve stanici Brno hl. n. Nový překlad (Václav Cejpek) hry vznikl přímo pro Činohru Národního divadla Brno. Rozuzlení celé zápletky se u Nestroye odehraje na brněnském Hlavním nádraží. Herci v průběhu představení v reálném čase uvaří několikachodové menu tradičních pokrmů středoevropské kuchyně...

Martin Čičvák o své inscenaci:
„Snažili jsme se přes kuchyň pojmenovat náš středoevropský prostor. Je plněná paprika české, vídeňské, nebo slovenské jídlo? Nebo povidla či knedlík? Jídlo je v každé třetí replice hry! … Takže se pečlivě vymýšlelo, jak přivést na jeviště vodu, jak zapojit troubu, jako když si doma zařizujete kuchyň.“

Středoevropský eintopf
Ignác Stimmstock (Tomáš David), výrobce kytar a houslí ve Vídni, má si brát Terezu (Veronika Lapková), dceru pekaře z Vídeňského Nového Města Kipfla (Martin Sláma), po které ovšem touží Kipflův tovaryš Brandenburger (Martin Veselý); zatímco Ignácův bratranec Petr Stimmstock (Ivan Dejmal), výrobce dechových nástrojů v Kremži, má si brát Babetu (Hana Drozdová), dceru pekaře Cupáka z Brna (Vladimír Krátký), po které ovšem touží Ignácův tovaryš Edmund (Petr Bláha).

Pokud se vám podařilo výchozí, v podstatě „dell’arteovskou“ konstelaci postav usledovat, je nejvyšší čas nechat do hry vtrhnout malíře pokojů i portrétů Patzmanna (roli, již si autor napsal původně pro sebe, u nás ztvární Jakub Svojanovský), který unesl Cupákovu schovanku Nany (Petra Lorencová) z Brna do Vídně a je nucen vydávat ji za vlastní sestru. Aby pomohl svému kamarádu Edmundovi, posadí ve Vídni ženicha Petra namísto severní dráhy (směr Brno) na dráhu jižní (směr Vídeňské Nové Město). Brzy tak dojde nejen k záměně postav, jak se na komedii patří, ale také na záměnu měst.

Tři města v podtitulu frašky Johanna Nepomuka Nestroye (1801–1862) dávají za pravdu jednomu z možných etymologických vysvětlení slova „vaudeville“, jímž je spojení francouzských slov „voix de ville“ neboli „hlas města“. „Když Praha za noci zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším pojď honem,“ zpívá Valdemar Matuška v úvodu filmové komedie Světáci, jejímž pravzorem je jiná Nestroyova fraška Einen Jux will er sich machen. Vyslyšet volání města je pro postavy této komedie o to nutkavější, že rychlost železnice představuje z hlediska průběhu ženiteb skutečnou revoluci!

Námět své frašky z roku 1843 převzal Nestroy z francouzského vaudevillu Paříž, Orléans a Rouen, hru však významně středoevropsky lokalizoval, rozpomenuv se na své vlastní brněnské angažmá v polovině 20. let 19. století. Lokální patrioty mohou hřát četné reálie (mj. Hotel Padovec), ale především fakt, že celý gordický uzel zápletky dojde svého rozřešení na brněnském hlavním nádraží! Brněnské postavy pekaře a jeho dcery Cupákových mluví v originále němčinou překypující všemožnými slavismy. Svůj kongeniální překlad založil Václav Cejpek – osobnost, jež v letech 1987–2003 výrazně formovala dramaturgii Mahenovy činohry a která má s režisérem Martinem Čičvákem za sebou nejednu spolupráci na inscenacích německojazyčné dramatiky (Immanuel Kant, 1999, Ithaka, 2001, či Emilia Galotti, 2004) – na využití prvků „hantecu“. Vše samozřejmě s láskyplným vztahem k Brnu, jak tomu bylo i u Nestroye, jednoho z nejironičtějších a divadelně nejrafinovanějších pokračovatelů tradice komediantského divadla.

/ Milan Šotek /

Z rozhovoru s překladatelem Václavem Cejpkem:

„Překlad tohoto Nestroye mi nabídl umělecký šéf činohry Milan Šotek a trefil se do oblasti, kterou mám odedávna rád. Nestroy patří k mým milým autorům, ale neměl jsem dosud příležitost nic od něj přeložit, ačkoliv jsem se kolem něho už vícekrát ,motal‘. Kdysi jsem si koupil asi třísvazkový soubor jeho divadelních textů vydaných v Rakousku jako inspiraci pro svou dramaturgickou činnost. Sňatky na železnici jsou konverzační a situační komedie, či jak se to označuje u Nestroye ,lidová vídeňská fraška‘. Jde tedy především o to zkusit zprostředkovat divákovi humor, který v ději komedie vzniká. Nestroy zde rozvíjí kaskádu situačních zápletek, které vznikají záměnou postav, souvisí s omezeností některých figur, nebo jsou způsobeny intrikováním postav, které záměrně vnášejí do děje zmatek a chaos. Milé je okouzlení železnicí, která byla v době vzniku hry poměrně novým, prudce se rozvíjejícím dopravním prostředkem, jemuž Nestroy přes své postavy vzdává hold. Turbulence těch zamotaných situací je posilována mj. i tím, že postavy se na každé dějství po železnici přesunou do jiného města, čímž se zvětšuje chaos v myšlení některých figur.“

„U dvou postav pocházejících z Brna – pekař Cupák a jeho dcera Babeta – použil Nestroy nářečí, jímž skutečně mluvili brněnští Němci, kteří tvořili tenkrát určitě tak třetinu obyvatel Brna. Brněnská němčina je dost deformovaná hovorová němčina se specifickou větnou stavbou (důmyslná konstrukce německých vět se zde zcela rozpadá), se zvláštní slovní zásobou (promítaly se do ní i některé slovanské prvky převzaté z češtiny) i osobitou výslovností. V běžném rakouském jazykovém prostředí tento brněnský dialekt působil komicky, ,buransky‘, postavy jako by měly skrze ten jazyk trochu těžkopádné myšlení. Chyběla jim prostě ona elegantní vídeňská němčina, kterou mluví ostatní postavy a která byla považována za patřičný a vhodný jazyk, protože se tak mluvilo v hlavním městě. Napadlo mě, že adekvátním řešením pro brněnskou němčinu by byla hovorová čeština s výraznými moravskými a brněnskými prvky a s výrazným podílem hantecu, který je mimochodem hodně závislý na němčině. Vytvořil jsem tedy jakýsi umělý ,dialekt‘, kterým se nikdy nemluvilo, ale kterým mluví Cupák a jeho dcera. V jejich dialozích se objevují slova jako ,kurňa‘, ,borec‘, ,frajle‘, ,betálné kámoš‘, ,ksindl‘, ,majó‘ (mají), ,hodit sicnu‘ (sednout si), ,hantýrovat‘ (mluvit) atd. Inspirace hantecem byla samozřejmě jen mírná – šlo o to, aby jazyk zůstal srozumitelný a aby divák jen občas tápal, co to ty postavy říkají – tak jako tápou postavy kolem nich. Tedy aby to bylo přesně tak, jako tehdy za Nestroye u rakouského publika.“

„Mluvící jména jsou oblíbený prostředek anglických či německých komedií, zatímco v českém prostředí, zdá se mi, se tak často neobjevují. Nestroy zde má např. postavy jménem Kipfl (= Rohlík), který je pekařem; Stimmstock (= Duše, což je oblý dřevěný kolík, který se vsouvá dovnitř strunných nástrojů jako spojnice horní a spodní desky, čímž přenáší chvění strun z vrchní části do spodní části nástroje) – oba Stimmstockové, Petr a Ignác, jsou výrobci hudebních nástrojů; Patzmann (= Mazal) je malířem; Brandenburger (= Braniborčan), který pochází právě ze severu Německa z Braniborska. Pokud by se jména přeložila do češtiny, signalizovalo by to podle mě dost silně to, že se hra odehrává někde v českém prostředí, když se postavy jmenují česky. A zde je přitom důležité, že je to Vídeň, Nové Město a Brno. Myslím, že komický efekt, který by vznikl přeložením těch jmen do češtiny, by nebyl příliš velký. Jediné jméno, které jsem ,počeštil‘, byl pekař Zopak, z něhož jsem udělal Cupáka (u brněnského Němce mi to přišlo možné).“

/ rozhovor vedla Hana Hložková /

zdroj zprávy: Petr Novák